Selenin pohled Probudím se, až když jsme zpátky v Asfodelu. Mé řasy se roztáhnou a spatří divoké stříbrné oči, v jejichž hloubce jiskří náklonnost, zatímco mi známé ruce hladí vlasy. Ospale zamumlám a protáhnu se, zatímco mě Bastien vybízí k probuzení. „Už je tady.“ Přede a otočí se, aby se podíval na něco u mého boku. „Vidíš, říkal jsem ti to.“ Sleduji jeho pohled a štěstí, které ve mně klíčí, se