Wrenová se zasmála, když se Charlotte zvedla z kamenné lavice, záhyby její sukně se rozvinuly a vlnily, jak to dělala, pohupovaly se po betonu a hlíně jako oceán olizující oblázkovou pláž. Nemohla si pomoct. Ten pohyb byl rozkošnou směsicí vypočítavosti, sexuality, divokosti… a přitom tak charakteristicky elegantní, ženský, téměř puntičkářský a upjatý, jako by někdo upravoval úhel háčkované dečky