„Haló? Tennysone? Říkali mi, že jste mě chtěl vidět.“
„Ano! Můj miláčku! Prosím, pojďte dál,“ řekl Tennyson od svého stolu, aniž by se ještě vzhlédl od své práce. Charlotte úlevou vydechla vzduch, o kterém si dobře uvědomovala, že ho zadržovala.
Byla nesmírně vděčná, že přerušila jen to, co vypadalo jako běžná práce.
Díky bohu! pomyslela si Charlotte, vděčná, že v Tennysonově kanceláři nevidí žádn




