„Haló? Tennysone? Říkali mi, že jste mě chtěl vidět.“ „Ano! Můj miláčku! Prosím, pojďte dál,“ řekl Tennyson od svého stolu, aniž by se ještě vzhlédl od své práce. Charlotte úlevou vydechla vzduch, o kterém si dobře uvědomovala, že ho zadržovala. Byla nesmírně vděčná, že přerušila jen to, co vypadalo jako běžná práce. Díky bohu! pomyslela si Charlotte, vděčná, že v Tennysonově kanceláři nevidí žádn