"Šéfko?" Teprve když Macův hlas rozbil její zasnění, Wren si uvědomila, že už nějakou dobu stojí zmrzlá na verandě. Snažila se skrýt starost, která se jí otevřeně zračila ve tváři, pohřbila své emoce a otočila se k němu, vynuceně se usmála. "Ahoj, Macu. Co se děje?" "Co ta paní Prdelka měla na srdci?" zeptal se. Wren cítila, jak se jí koutky rtů trhají, ale většinou se jí podařilo potlačit úsměv. "Už jsem ti říkala, abys jí tak neříkal, Macu." "Ale taky jsem si všiml, že jsi mi nikdy neřekla, že se mýlím." Teď už se usmála naplno. "Prostě jí tak neříkej, jo? Nechci, aby to ta stará čarodějnice slyšela." Hravě ji šťouchl do ramene. "Tak pojď ven s tím. O čem jste si s tou ženskou u té limonády povídaly, zatímco my, praví chlapi, jsme dělali tu těžkou práci?" Oplatila mu šťouchanec. "Promiň, Macu, něco mi uniklo? Protože když jsem se naposledy podívala, opaloval sis prdel a jedl masovou bagetu." Zdálo se, že Maca ten vtip vůbec nerozhodil – ve skutečnosti se zdálo, že ho to spíš uklidnilo. "Chlap se musí najíst, zakouřit a vysrat, stejně jako ty, šéfko." Wren protočila oči. "Byla jsem na záchodě po tobě, Macu. Ty neseš jako já. Tvoje jsou mnohem horší." "Ať tak či onak, mojí paní se moje opálená prdel líbí. Ten vánek zabraňuje tomu, aby se mi tam dole moc potilo, a já nemám rád, když mám pásek kalhot až u prsou." "Dělala jsem si jen srandu, Macu," ustoupila a usmála se. "Děláš dobrou práci." "No, víš..." Mac si sundal čepici a ždímal ji v rukou, jako z nějakého starého kresleného filmu. Když se mu celá hlava ponořila do slunce, poznala, že má čepici nasazenou dozadu; čelo měl růžové, vypadalo až příliš políbené sluncem na to, aby to bylo příjemné. Wren si v duchu poznamenala, že si otočí čepici, než zapomene, pokud chce dnes v noci bezbolestně odpočívat na polštáři. Snažil se něco říct, ale pořád nic nevycházelo. "Co je, Macu?" zeptala se. "A proč chceš vědět, o čem jsme se s Prdelkou bavily?" Přešlapoval z nohy na nohu, ohlédl se stranou a pak si hluboce povzdechl. Wren ucítila závan italského masa, zatuchlé kávy a žvýkacího tabáku z jeho dechu. Nevadilo jí to, ale řekla mu, že to musí vyplivovat do krabičky od paní, žádné hnědé hrudky na pozemku klienta. Zatím se podřídil... většinou. "Dobře, Wren – šéfko, myslím, když už jsme v práci. Chceš, abych s tebou mluvil na rovinu?" Wren si založila ruce na prsou a cítila, jak se na obzoru rýsuje další bouře. Přesto se snažila nedat najevo svou úzkost. "Samozřejmě. Vždycky chci, abys ty i kluci byli ke mně upřímní, Macu, to víš." Rychle přikývl, jako by se mu ulevilo, že našli společnou řeč. To Wren ještě víc znepokojilo; nebylo zvykem, aby se jí její kluci báli. Většinou měla spíš opačný problém, snažila se je udržet v mezích. "No, chtěl jsem s tebou mluvit o klukách a o sobě. Šéfko... mezi námi, všichni se trochu bojíme o sezónu. Víme, že nám teď zrovna nepřichází žádná práce, a taky..." Zaváhal a zhluboka se nadechl. "Poslouchej, neslyšelas to ode mě, ale Rosco a Tommy uvažují o tom, že zdrhnou. Nemá to nic společného s tebou," dodal rychle a zvedl ruce. "Mají tě rádi, šéfko, to víš. Ale mají děti. Tommy posílá dceru na vysokou školu. Roscoova žena se vrátila k sázkám, Bůh s ní, a vím, že se v poslední době hádají kvůli penězům. Nechci, abys si myslela, že to má něco společného s tebou nebo s firmou, ale pokud po téhle práci nic dalšího nepřijde..." Sklopil své obranně zvednuté ruce z pozice odevzdání do pozice rozsáhlé, větu dokončující spekulace. Rétorický prostředek složený z dlaní a prstů. "Takže to jsem potřeboval vědět, v podstatě. Byly to špatné zprávy od Prdelky?" Wren hned neodpověděla. Byl horký den, byla unavená a slova paní Andersonové jí stále zněla v hlavě. Vznášela se jako vrstva oleje na vodě nad zbytkovou zmatenou panikou z dopisu, pletichami na ochranu matky a zároveň naštváním Tennysona a panikou ohledně jejího zhoršujícího se sevření nad společností. Čím dál víc měla pocit, že nemůže zvládnout všechny ty věci najednou. Bylo to, jako by se vesmír spikl, aby ji donutil vybrat si jednu nebo dvě z těch tří na úkor té druhé; nebylo to fér, nebylo to správné. A teď byli Rosco a Tommy na pokraji vzpoury? Po prvotním záblesku hněvu – Jak se opovažují! Ti nevděčníci! Ti bastardi! – si uvědomila, že za to nemůžou její kluci. Samozřejmě, že měl Mac pravdu. Museli myslet na sebe, na svou budoucnost, na své rodiny; Kriste, pokud tomu někdo rozuměl, byla to Wren. Ale potřebovala je. Co to kurva je za patovou situaci; žádná práce by vedla k žádným zaměstnancům, a kdyby neměla žádné zaměstnance, nemohla by si zajistit práci do budoucna. "Šéfko?" pobídl ji Mac, znervózněný jejím panickým tichem. "Dej mi chvilku, Macu. Je to v pořádku." Nemohla si dovolit na něj teď vyjet, a navíc by nebylo fér střílet do posla. Nakonec se rozhodla pro řešení. Ne trvalé – dokonce ani ne moc chytré nebo moc dobré –, ale zacpávala díry v rychle se potápějící lodi. Lodi, které ona jako kapitánka nařídila plout do rozbouřených vod. Pokud by její muži raději šli po prkně, než aby zůstali a bojovali po jejím boku, mohla za to vinit jen své vedení. Do prdele. Jak se to všechno tak rychle zvrtlo? "Dobře," řekla. "Tady je to, co uděláme." Sáhla do peněženky a vytáhla svazek bankovek, které vždycky nosila u sebe pro případ nouze. Ale co je tohle, když ne nouze? Vložila bankovky Macovi do rukou. "Věřím ti, že to rozdělíš mezi kluky. A ujisti se, že Denny dostane svůj podíl. Můžeš to rozdělit rovnoměrně nebo podle seniority, podle toho, co je nejvíc potěší. Nazvi to retenčním bonusem nebo motivační odměnou za brzké dokončení téhle práce." Mac se podíval na hotovost v ruce. "Šéfko... chci říct, děkuju, vážně. Moc děkuju. To je opravdu velkorysé. Ale Wren... Jejich výdaje jsou opakované. Dlouhodobé. Jednorázová výplata–" "Já vím, já vím," řekla. "Ale to je to nejlepší, co můžu dnes udělat. Poslouchej, až odpoledne skončíme, půjdu domů a důkladně se podívám na strukturu firmy. Zjistím, co děláme, najdu nám nový směr a budu jim moct nabídnout něco stabilnějšího. Jenom prosím, souhlas s tímhle na dnešek a udělej, co můžeš, abys to urovnal." Mac vážně přikývl. "Víš, že jsem tvůj člověk, šéfko. Já i moje paní tě máme rádi. Budeme stát při tobě a promluvím si s klukama. Ale..." Poplácala ho po rameni. Jak to dopadlo tak, že utěšovala jeho? "Neber si to všechno na sebe," řekla. "Není to tvoje vina a já jim to ani nezazlívám. Vážně. Samozřejmě, že musí udělat to, co je správné. Jenom doufám, že je dokážeš přesvědčit, aby zůstali dost dlouho na to, abych se k nim mohla zachovat správně. Nemůžu teď projít dalším kolem náboru, Macu." Zvýšila hlas a řekla hravě: "Mladý princ dánský je k ničemu, jak je!" "Slyšel jsem to!" zavolal Denny zpátky a znělo to, jako by ho ta urážka vůbec netrápila. "Seru na tebe, Wren!" "Nejsi můj typ, kluku!" Poté zase ztišila hlas a znovu se obrátila jen na Maca. "Děkuju, že jsi za mnou s tímhle přišel," zamumlala. "Vážně. Chápu, že to nebylo snadné." Mac přikývl. "No jo, no. Dlužím ti to, ne? Riskla jsi to se mnou, když nikdo jiný nechtěl. Myslím, že na to jen tak nezapomenu." Když zakládala svou firmu, chtěla se postarat o vyděděnce, vyvrhele a oslovila charitu, která párovala propuštěné vězně, kteří splatili svůj dluh společnosti, s firmami, které chtěly najímat. Viděla v Macovi čestnost od chvíle, kdy ho potkala, a byla ráda, že se její úsudek ukázal jako správný. Teď měl krásnou ženu a dvouletou holčičku. Nemohla snést pomyšlení, že by ztratila loajalitu rodiny nebo jeho snadnou společnost. Jen další věc, kterou si přidat na seznam – udržet si ty svoje kluky. To je v pohodě, nic, co by nezvládla. Nic, kvůli čemu by si nešla dnes večer do posilovny vyřvat hrdlo, když si vybíjela přebytečnou energii na boxovacím pytli. "Ujisti se, že nezapomeneš," řekla napůl vážně, napůl v žertu. "Na mě, myslím." Ten večer, když se vrátila domů z oné posilovny, si sedla a vygooglila si zahradnické firmy v okolí, protože chtěla aktualizovat své znalosti o konkurenci a příležitostech na trhu. Bohužel pro ni zažíval tento průmysl trochu boom. Dobré pro podnikání obecně, ale znamenalo to, že má víc konkurence, se kterou se musí potýkat. Všimla si dvou firem, o kterých s jistotou věděla, že před rokem neexistovaly, a teď inzerují a zdá se, že se jim daří. Sakra. Protože chtěla rozptýlení po několika hodinách strávených v králičí noře, rozhodla se z masochistické zvědavosti vygooglit svého odcizeného otce. Možná to byla akumulace slov a frází jako "zahradničení", "úprava krajiny", "rybník" a "listoví" uložených v jejích cookies, nebo to byl jen nejnovější článek s "Tennyson Ward" v nadpisu, ale tady to bylo, celá digitální titulní strana místních novin jeho města věnovaná jeho nadcházející svatbě. Bohužel žádná fotografie nevěsty – Wren by si ráda udělala mentální obrázek své protivnice – a dokonce ani zmínka o jejím jménu. Jen suchý, monotónní a sebestředný rozhovor o Tennysonově naději do budoucna a pro jeho podnikání; podnikání, na jehož ziscích má Ava nárok. Až na to, že, jak byste to nevěděli… V patičce článku, téměř jako dodatek, bylo oznámení, že Tennyson hledá nezávislého zahradníka nebo zahradnickou firmu, která by před svatbou zkrášlila jeho značné zahrady. Zahrady, ve kterých se má konat hostina, pokud to počasí dovolí. (Zahrady, ve kterých měla Wren vyrůstat, plít plevel, odírat si kolena a lézt po stromech.) K přihlášení stačilo jednoduše poslat e-mail do kanceláří Tennysona Warda se životopisem a motivačním dopisem vyjadřujícím zájem a zkušenosti. Wren se divoce usmála, než si vytvořila falešnou e-mailovou adresu a pustila se do práce. Vytvořit falešný životopis bylo docela snadné; zkopírovala a vložila většinu svých zkušeností, změnila některé identifikovatelné detaily a změnila telefonní čísla svých referencí o jednu číslici. Pokud by se někdo z "Kanceláří pana Tennysona Warda" obtěžoval je zkontrolovat, mohla by to "nedorozumění" připsat překlepu. Doufejme, že do té doby už bude pozvána na pohovor a získá si starého netvora. Mohla být okouzlující, když chtěla. Webové stránky byly složitější a časově náročnější, ale byla zvyklá přežívat s menším než optimálním množstvím spánku. Seděla, řetězově kouřila a psala kód, dokud nevytvořila celou historii pro otcovy poskoky, aby ji mohli podle libosti prohledávat a kontrolovat. Potom už jí nezbývalo nic jiného než čekat.