"Cože?!" Ztratila jsem řeč. Teta mě kopla pod stolem do nohy a věnovala mi pohled, který mě varoval, abych nemluvila. Všichni na mě zírali s vytřeštěnýma očima, zjevně jí nevěřili. Vypadala jsem, jako bych byla pokrytá hadry, s rozcuchanými vlasy. "Ava umí být dobrodružná, pracovala na nějakém projektu, proto neměla čas se připravit, moc se omlouváme, že jste ji museli potkat v takovém stavu," teta mě vytáhla na nohy. "Teď se převlékne." Teta mě vytáhla nahoru s sebou do Avina pokoje. "Teto Michelle, co to děláš? Proč jsi lhala rodině Jeradových a řekla, že jsem Ava Cantonová?" Srdce mi závodilo v hrudi, zatímco se můj mozek snažil zpracovat, co se děje. "Vezmeš si toho zmrzačeného muže, musíš být Ava, dokud neskončí svatební proces." Založila si ruce na prsou. "Ne, to nemůžu!" Oči se mi okamžitě zalily slzami, "Mám přítele. Nechci si vzít muže, kterého neznám." Vrazila mi tvrdou facku do tváře. "Vezmeš si ho a tím to končí." Začala jsem usedavě plakat, "nemůžeš mě donutit, abych si ho vzala." "Po všem, co pro tebe tato rodina udělala," zamračila se, "pokud s tímto sňatkem nebudeš souhlasit, zveřejníme otcovo video na světě, víš, jak získal své bohatství, zničíme obraz, který vybudoval!" Pohrozila mi, protože věděla, jak moc si vážím zachování důstojnosti svých rodičů. Dál jsem naříkala, "prosím, nemůžu si ho vzít. Můžete zrušit nabídku sňatku, prosím." "A přijít o téměř miliardu dolarů v akciích? Nikdy." "Teto, prosím!" Věděla jsem, že moje prosby padnou na hluché uši, jako vždycky. "Ztiš ten hlas," řekla a prohrabávala se Avinou skříní, "jste obě stejné velikosti, tohle si oblékni." Hodila po mně bílé šaty. Pospíchala k Avině komodě, vytáhla její kosmetickou taštičku a kartáče na vlasy. "Fuj, vypadáš a smrdíš jako krysa, jak můžeš být součástí této rodiny?" Násilím mě posadila, "okamžitě si utři ty slzy." Otřela jsem si oči hřbetem rukou, popotáhla jsem, věděla jsem, že už nemám na vybranou. Začala mi rychle kartáčovat vlasy a učesala mi je do úhledného drdolu. Napudrovala mi bledou tvář a nanesla mi matnou rudou rtěnku, "to zvýrazní tvoje modré oči, ano, konečně vypadáš jako Cantonová." Vklouzla jsem do šatů bez ramínek ke kolenům a ona se sama pro sebe usmála, "jsi připravená." Když jsme sestupovaly po schodech, všichni se na mě otočili. "Omlouvám se, že jste čekali." Teta se omluvila, "ale už je tady." Paní Jeradová měla na tváři obrovský úsměv, "tvůj otec se tolik rozplýval nad tím, jak jsi krásná, teď mu věřím, jsi víc než nádherná, velmi se hodíš do rodiny." "Děkuji," odpověděla teta s úsměvem a donutila mě sednout si ke stolu. Snažila jsem se zadržet slzy, kdybych plakala, teta by mě nejen zabila, ale zničila by i otcův obraz. "Nechci žádné průtahy ve svatebním procesu, vlastně proto jsme sem dnes přišli, mysleli jsme si, že jakmile se setkají, můžeme začít s přípravami." Paní Jeradová řekla: "Můj manžel sem nemohl přijet, ale poslal své požehnání, je to velmi zaneprázdněný muž. Tohle jsou moji synové, Jeremy, Tyler, Cameron, jsou to Lanceovi bratři." Řekla to všechno najednou a představila tři muže, kteří sem přišli jako první. "Skvělé!" Teta zatleskala, "tak se dohodněme na datu." "Protože to bude soukromá svatba, kde budou přítomni pouze členové rodiny, napadlo mě, co takhle tuto sobotu?" "To jsou jen tři dny," řekl strýc, dokonce i on nemohl skrýt své překvapení nad situací. "Je to problém?" Paní Jeradová na něj zvedla jedno obočí. Strýc a teta se na sebe podívali, než si teta nasadila falešný úsměv, na který jsem si zvykla, "proč by to měl být problém? Stejně se berou, takže není třeba to odkládat, i kdybyste chtěli, aby svatba byla zítra, jsme s tím v pohodě." "To je ještě skvělejší nápad!" Paní Jeradová nadšeně tleskla rukama. Teta rozšířila oči v šoku, "to je skvělé, ale co přípravy?" "Nesmysl, pošlu tým, aby Avě upravil svatební šaty, veškeré náklady budou na nás, o nic se nestarejte." Postavila se, "v rodinném sídle máme obrovskou místnost pro akce, pokud tam pošlu tým, dokončí dekorace zítra, to všechno je tak skvělé, vlastně hned odjedeme, abychom se na to vrhli." Postavila se a její synové udělali totéž. Nechápala jsem, proč sem vůbec přišli, když neřekli ani slovo. Přišla tam, kde jsem seděla, a položila mi jednu ruku na tvář, na tváři měla obrovský úsměv, "do zítřka budeš Jeradová, nemůžu se dočkat, až tě budeme mít v našich životech." Nechápala jsem, jak nikdo jiný nešílí z toho, že tak spěchají se vším. Otočila se, aby odešla, a její synové šli hned za ní. Teta a strýc se otočili, aby je vyprovodili. Lanceovy oči se na chvíli zastavily na mně, když se odvezl z obývacího pokoje se zbytkem své rodiny. Vdávala jsem se za muže, o kterém jsem nic nevěděla, zítra. No, všechno nejlepší k narozeninám.