"Ano." Povzdechla jsem si poraženě. Kněz se otočil k mému budoucímu manželovi, chromému muži. "Berete si, pane Lance Jerade, slečnu Avu Canton za svou zákonitou manželku?" "Ano," řekl bez váhání, v jeho hlase zazníval hněv, jak jsem si myslela. "Prohlašuji vás za muže a ženu." Uzavřel kněz. Knězova slova následoval potlesk a jásot. Kněz začal říkat: "Nyní můžete po-" ale zarazil se, když se Lance Jerad začal odvážet pryč. Všechny oči ho sledovaly a nastalo trapné ticho, když jsem zůstala sama na oltáři. Paní Jeradová ke mně spěchala a nervózně se zasmála. "Pojďte všichni, oslavme nový přírůstek do rodiny Jeradových." Všichni začali znovu tleskat a jásat, jako by se nic nestalo. * Nastala noc a byl čas, aby moje teta odešla. Sledovala jsem, jak všichni zapíjejí žal, zatímco já jsem seděla sama, schoulená v rohu v drahých šatech. "Vím, že se ti bude po dceři moc stýskat," řekla paní Jeradová, "ale věř mi, že je v dobrých rukou." Moje teta propukla v předstírané slzy: "Ach Avo! Ne, moje milá Avo." Vtáhla mě do pevného objetí. Ujistila se, že mě drží pevně, a zašeptala mi do ucha: "Raději nic nevymýšlej a neříkej pravdu, tohle je teď tvůj život." Odtrhla se a já jsem se neubránila slzám. Nikdy jsem dvacet let nepoznala lásku a teď mě prodali, jako bych nic neznamenala. "Ale no tak, neplač Avo," poplácala mě paní Jeradová po zádech, "můžeš navštívit svou rodinu, kdykoli budeš chtít." Otočila se k mému strýci: "Můj manžel požádá o schůzku a my můžeme dokončit zbytek manželské dohody. Je škoda, že tu dnes nemohl být, měl velmi důležitou obchodní schůzku v zahraničí." "Všechno je v pořádku," zasmál se můj strýc a prohrábl si řídnoucí vlasy. Ava se na mě ušklíbla, skoro jsem slyšela ten posměch v její hlavě. "Budeš mi chybět, moje oblíbená sestřenice," naklonila se, aby mi zašeptala do ucha, "užij si svého chromého manžela a jeho chromého ptáka." Doprovodili je do auta a odvezli domů, nechali mě úplně samotnou v sídle plném cizích lidí. Paní Jeradová dál mávala na všechny hosty na rozloučenou. * Když všichni odešli, zavedla mě do obývacího pokoje jejich obrovského sídla. Vstupní hala byla obrovská a vedla do salonku. Všechno bylo laděno do bílé barvy s občasnými zlatými akcenty. Podlahy byly z bílého mramoru a jedinou výzdobu tvořily minimalistické obrazy na stěnách a keramické vázy sem a tam. Působilo to jako chladný a opuštěný hotel. Lance a jeho bratři seděli v salonku a popíjeli. Byly tam i nějaké ženy, u kterých jsem nedokázala odhadnout jejich vztahy. "Lance Jerade!" Štěkla jeho matka a všichni se na nás otočili: "Naštěstí byli přítomni jen členové rodiny, jak jsi mohl něco takového udělat? Chtěl jsi nás ztrapnit?!" křičela na něj. Nalil si sklenici, jeho tvář byla naprosto bez emocí: "Přestaň křičet, ženo, udělal jsem, jak sis přála," zvedl na ni jedno obočí, "snad nečekáš, že se k ní budu chovat jako k manželce, že ne?" "Lance, jak můžeš něco takového říct?" Zalapala po dechu, ohromená svým synem. "Já jsem splnil svou část dohody, dal jsem ti nevěstu, kterou jsi sakra zoufale potřebovala, nepřekračuj hranice." Řekl klidným tónem, přesto mi to vehnalo strach do žil. Položil sklenici, odjel na invalidním vozíku k soukromému výtahu a zmizel nám z očí. V místnosti nastalo okamžité ticho. "Já... myslím, že půjdu spát," řekla jsem potichu, nenáviděla jsem ten nepříjemný pohled jeho sourozenců na mě. Paní Jeradová se na mě otočila: "Samozřejmě, miláčku, nedělej si přílišné starosti," usmála se, "on se k tobě zahřeje. Musíš být unavená po tom všem stresu, jdi do pokoje svého manžela, je to první pokoj napravo ve druhém patře, zítra ti řeknu všechno, co potřebuješ vědět." S pochopením jsem sklonila hlavu a líně jsem se vyškrábala po schodech. Nervózně jsem zírala na popsanou ložnici, zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela, jestli bych neměla spát venku v té nekonečné chodbě plné dveří. S roztřesenou rukou jsem zaklepala na dveře. Neozvala se žádná odpověď, a tak jsem otočila klikou a vešla dovnitř. Seděl na invalidním vozíku u svého psacího stolu a prohlížel si telefon. Převlékl se do černého tílka a bílých šortek, vlasy měl sčesané do nízkého uzlu. Podíval se na mě a okamžitě se zamračil. Pokoj byl dvakrát větší než Avin. Uprostřed pokoje byla postel velikosti king size, obrovská černá pohovka s mnoha polštáři, obrovské okno s výhledem na jejich zahradu a šedé stěny byly pokryté jeho portréty. Nervózně jsem za sebou zavřela dveře. V okamžiku, kdy jsem udělala krok dovnitř, jeho hluboký hlas přerušil ticho: "Dostala jsi, co jsi chtěla, titul rodiny Jeradových, drž se toho, abys znala své místo. Nečekej ode mě žádné manželské povinnosti." Srdce mi tlouklo tak silně, až jsem se bála, že mi vybuchne. "A.. ano, pane Lance," rychle jsem přikývla. Odjel na svém vozíku ke mně o kousek blíž: "Je důvod, proč patnáct žen zrušilo zasnoubení, a to ten, že se nikdo nestaví do cesty Lanci Jeradovi, nic a nikdo." Ustoupila jsem o krok zpět a rychle přikývla. "Nic pro mě neznamenáš a to je všechno, čím kdy budeš, slyšíš, kurva?" Rychle jsem přikývla, ruce se mi třásly podél těla. Otočila jsem se, abych šla k pohovce, potřebovala jsem se jen vyspat a překonat tuhle noční můru dne. "Kam si myslíš, že jdeš?" Zavolal za mnou, polekal mě a způsobil, že jsem sebou trhla. "Spát..." Odpověděla jsem potichu. "Jsem si docela jistý, že tohle páry nedělají o svatební noci." Slyšela jsem ho říkat. Otočila jsem se prudce, abych se na něj podívala. To, co jsem uviděla, způsobilo, že jsem ztratila rovnováhu. Skoro jsem upadla na zem, dokud mi nepodržel zápěstí pevným stiskem. Nebyl na invalidním vozíku, stál přímo vedle mě a tyčil se nade mnou. Měřím metr sedmdesát, ale s tím, jak se nade mnou tyčil, jsem se najednou cítila mikroskopická. Pokusila jsem se ustoupit o krok zpět, ale on mi obtočil jednu ruku kolem pasu, přitáhl si mě blíž k sobě, přitiskl mi hruď na jeho hruď a sklonil hlavu tak, že jeho obličej byl jen pár centimetrů od mého: "Nech mě ti ukázat," začal tichým hlasem, který byl skoro šepot, "co páry dělají o svatební noci."