Můj telefon mě upozornil na příchozí zprávu a já jsem se zvedla. Amber se okamžitě zvedla za mnou. "Co děláš? Kam jdeš?" "Musím za ním hned jít." "To nemyslíš vážně." Ignorovala jsem ji. Myslela jsem jen na něj. Chytila mě za ruku, aby mě zastavila: "Přestaň s tím. Nemůžeš pořád skákat, jak píská, není to proboha dítě. Jestli chce pomoc, tak by měl jít k doktorovi. Ty nejsi jeho doktorka, proboha.