Zbytek dne jsem strávila prací u svého stolu. Když nadešel čas jít domů, vzhlédla jsem k němu. "Mám se připravit, abychom mohli jít spolu?" "Ne, musím se nejdřív někde zastavit," řekl a pokynul mi, abych šla k němu. Přišla jsem tam, kde byl, a on poklepal na stehna, čímž mi naznačil, abych si na ně sedla. "Mně je z toho taky smutno," řekl a hladil mě po vlasech. "Ale dneska večer budu doma, neboj.