Zavrhl mě pohledem plným odporu a zamířil k autu zaparkovanému vedle mě. Oči sledovaly každý jeho pohyb, tohle přece musí být sen. "Jste slepá?" vyštěkl na mě náhle jeho řidič. "Málem jste zranila mého šéfa." "Nech to být, Maxwelli," přikázal řidiči, aniž by ze mě spustil oči, a nasedl do auta. Zahlédla jsem na zadním sedadle jeho invalidní vozík. "Ale pane," začal se řidič dohadovat. "Nech to být," zopakoval a vyroloval okénka. Jeho řidič na mě ještě ošklivě pohlédl a váhavě se vrátil do auta. Sledovala jsem, jak odjíždějí do dálky. Nikdy by mě nenapadlo, že na něj takhle narazím. Zajímalo mě, kam jel? Utíkal taky ze svatby? Doufala jsem v to, protože já už neměla kam jít. Pomalu jsem se vrátila zpět do sídla, kde mě čekal můj osud. Jakmile jsem vešla do vstupní haly, teta mě popadla za ruku a strhla k sobě. "Ty prohnilá děvko, ty jsi chtěla utéct, že?!" Zvýšila na mě hlas a zděšeně křičela: "Po všem, co jsme pro tebe udělali, chceš naši rodinu zostudit!" Zvedla ruku, aby mě udeřila, ale strýc ji zastavil. "Ne, nechceme, aby měla zítra modřiny," řekl. "Hmph," odfrkla si, "máš štěstí." Ava strčila hlavu dovnitř a hodila po mně tašku. Dopadla mi přímo k nohám. S hořkostí v hlase si odfrkla a založila ruce na prsou. "To jsou tvoje svatební šaty, dorazily před pár minutami." Sehnula jsem se, abych tašku zvedla. "Nemůžu uvěřit, že si může obléct takové šaty, jsou poseté diamantovými kameny! Ach, proč nemohlo být domluvené manželství mezi mnou a jedním z těch bratrů," zasněně zírala na strop, "vypadali tak bezchybně a žhavě." "Myslím, že dva z nich jsou ženatí, ale souhlasím s tebou. Ale to nevadí, získáme veškeré bohatství světa a tvůj otec ti najde ještě lepší rodinu, do které se vdáš." Teta ji ujistila a otočila se ke mně se svým jedovatým pohledem. "A ty se obleč do těch šatů, uvidíme, jestli nepotřebují nějaké úpravy." Následovala mě nahoru do Avina pokoje. Vklouzla jsem do těch rozevlátých šatů. Byly bez rukávů a měly vzadu obrovskou mašli. Ava měla pravdu, byly celé poseté diamantovými kameny. Teta si odfrkla: "Tvůj obličej dělá i z tak dobrých šatů něco strašného. Sundej si je a jdi spát, zítra nás čeká velký den." Zavedla mě do mého pokoje, sebrala mi telefon. "Tyhle dveře zamknu zvenku, kdybys zase chtěla utéct." Uvnitř pokoje jsem si sedla na podlahu a přitáhla kolena k hrudi. V dlaních jsem vzlykala. "Tohle jsou nejhorší narozeniny v mém životě." * Druhý den ráno mě probudila teta, která odemykala dveře: "Umyj se, je tu tým krejčích, za dvě hodiny musíme být na místě." Lenivě jsem šla do koupelny a snažila se zůstat klidná. Nemohla jsem uvěřit, že se to děje a že nemám žádnou cestu ven. Dole na mě čekal velký tým stylistů. Hned se dali do práce, vklepávali mi do obličeje všemožné krémy a pudry, další skupina lidí přidávala špendlíky na volné konce mých šatů, další mi česali vlasy, bylo to ohromující. Hodiny ubíhaly a oni byli hotovi. Přinesli přede mě obrovské zrcadlo, a když jsem se zadívala na svůj odraz, spadla mi čelist. Byla jsem k nepoznání. Vlasy mi spletli do kudrnatého drdolu, šaty mi seděly jako ulité, díky make-upu jsem vypadala jako z filmu, jasně červená rtěnka, krásné nude oční stíny, nude nehty a k tomu všemu pár skleněných bot. Teta, strýc a Ava měli na sobě ty nejdražší kousky, co kdy měli, a věděla jsem, že jsou stejně jako já v šoku z toho, jak vypadám. Byl čas jet na svatbu. Řidič černé limuzíny zaparkované před naším sídlem mi uklonil hlavu. Uvědomila jsem si, že je to ten samý řidič, který včera večer odvážel Lance Jerada. Nepoznal mě. Nasedli jsme do auta a odjeli do sídla Jeradů. * "Někdo ti pak přiveze všechny tvoje věci," řekla mi teta, "i když máš stejně jenom hadry." "Přijedu si pro ně sama," řekla jsem tiše, dnes poprvé. Dojeli jsme k obrovské bráně, která byla zdobená zlatem a měla na sobě obrovský nápis 'Jerad'. Rozšířily se mi oči, jak obrovské a elegantní to bílé sídlo bylo. U bran stálo několik lidí. Připadalo mi to jako hrad. Příjezdová cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme se dostali ke vchodu. Na rodinnou oslavu měli obrovskou rodinu. Všichni stáli u vchodu v těch nejelegantnějších outfitech, jaké jsem kdy viděla. Paní Jeradová se široce usmívala, když mi teta pomáhala vystoupit z auta, a na tváři měla falešný úsměv. Paní Jeradová měla na sobě nádherné modré šaty až na zem a měla na sobě jen minimum make-upu. "To je úžasné, anděl!" Paní Jeradová zářila a hned mě objala. "Ať obřad začne!" oznámila. Teta s rodinou se za námi táhli, když jsme vešli do nádherné společenské místnosti. Měla přes deset tisíc čtverečních stop a zdála se nekonečná. Sloupy byly pokryté těmi nejkrásnějšími růžemi. Mramorové podlahy byly pokryté třpytivými červenými koberci a židle byly vyrobené z pravého zlata, na kterých seděli hosté. "Nemáme čas ztrácet!" Předala mě strýci. "Nechám kněze začít. Je škoda, že svatba byla oznámena příliš brzy, takže tvoje rodina nemohla přijet, ale v nejbližší době uspořádáme pořádnou afterparty." Spěšně odešla, aby to oznámila knězi. "Nemůžu tomu uvěřit, myslela jsem, že už jsem viděla vrchol luxusu!" vydechla za mnou Ava a řekla potichu: "Tati, radši mi najdi rodinu, která uspořádá ještě větší svatbu než tahle!" "Samozřejmě, miláčku, jen to nejlepší pro tebe. Všechny velké rodiny k nám přijdou, až uvidí, jak moc jsme zbohatli." Teta se ušklíbla. Probrala jsem se z reality, když klavírista začal hrát slavnou 'Už jde nevěsta'. Tohle se opravdu děje. Když mě strýc vedl uličkou, těžce jsem polkla a snažila se zamrkat, abych zadržela slzy. 'Neplač, Valerie, nesmíš plakat, Valerie,' říkala jsem si. Všechny oči byly upřené na nás, všichni hosté se usadili. Doufala jsem, že se země otevře a spolkne mě. Strýc mě nechal samotnou u oltáře. Lance Jerad už tam seděl na svém obrovském černém invalidním vozíku v šedém obleku, bílé košili a černé kravatě. Proč zase používá invalidní vozík? Vypadal tak nezúčastněně, ať se dělo cokoliv. Měl tak božskou tvář, teď když jsem byla tak blízko něj, ale výraz v jeho tváři mě děsil. Bála jsem se, co by mi mohl udělat. Kněz začal žvanit nějaká slova. "Slečno Ava Cantonová?" řekl. Trhla jsem sebou, zapomněla jsem, že mám být Ava. "Berete si pana Lance Jerada za svého zákonitého manžela?" Zopakoval. Podívala jsem se na dav, teta zaťala pěsti podél těla. Ticho bylo tíživé, všichni čekali na mou odpověď. Tohle je ono. Moje šance to všechno ukončit.