Když mi bylo šest, ztratila jsem rodiče a od té doby žiju s tetou a její rodinou. Dneska mi bylo dvacet jedna a samozřejmě mi nikdo z nich nepopřál k narozeninám. Místo toho celá rodina zorganizovala výlet, kromě mě. Zdá se, že mi záměrně připomínali, že mě nemají rádi. Nebyla jsem nikdo než služka. Když se vrátili, zdálo se, že dostali skvělou zprávu, protože Ava, moje sestřenice a rozmazlený fracek, vtrhla do svého pokoje a pak se objevila v obýváku a křičela: "Mami, modré šaty nebo červené? Nemůžu uvěřit, že se vdávám do rodiny Jeradových!" Zakvílela. "Já vím, tvůj otec byl nadšený, když nabídli spojení obou rodin, to nám zajistí spoustu bohatství pro generace!" Souhlasila teta Michelle a uhladila si vlasy. "Brzy tu budou, tak si prostě vezmi jakékoliv šaty." Byla jsem zmatená a snažila jsem se pochopit, co tím myslí. Nikdy jsem neslyšela, že by se vůbec zajímali o svatbu. Zazvonil zvonek, "jsou tady," teta se rozzářila a otočila se ke mně s odporem, "radši se jdi převléknout do něčeho lepšího." Problém byl, že tohle bylo to nejlepší, co jsem měla. Šla jsem prostřít stůl na rodinnou večeři mezi tetou a světoznámou rodinou Jeradových. Ava měla vždycky ten nejlepší život a teď se vdávala za miliardáře. Vešli dovnitř a vypadali elegantně, teta a strýc je vítali jednoho po druhém. Podívala jsem se na ty tři vysoké muže v oblecích, určitě jeden z nich musel být Avin budoucí manžel. Posadili se kolem stolu a paní Jeradová s vlasy staženými do pevného drdolu a v červených šatech si odkašlala: "Lance bude s námi brzy, moc se těší, až bude součástí vaší rodiny." Takže to nebyl nikdo z těch mužů tady. Mohla jsem si jen představovat, jak vypadá, protože všichni byli vysocí a měli dokonalé tváře. Dveře se otevřely a všichni jsme se otočili směrem ke dveřím, tam stál v jednom z nejdražších obleků, jaké kdy lidstvo nosilo, pečlivě oholená bradka, dokonalá čelist, ale určitě jsem nebyla slepá. Ten muž seděl na invalidním vozíku. Viděla jsem stejný šok v obličeji tety, strýce a sestřenice. Sám se dovezl k jídelnímu stolu, "omlouvám se za zpoždění," řekl nejhlubším hlasem, jaký jsem kdy slyšela, v tom tónu ani v jeho tváři nebyl ani kousek emoce, "ale dostat vozík z auta může být otrava." Vysvětlil. "Ach, zapomněla jsem zmínit, že Lance je už celý rok od pasu dolů paralyzovaný, jeho lékaři říkají, že už nikdy nebude chodit." Řekla paní Jeradová. "To je vlastně dost zásadní informace, kterou jste vynechala," teta vstala a stáhla s sebou i Avu, "omluvte nás na chvilku." Obě zmizely nahoře a nechaly všechny v tichosti jíst. V ruce mi začal zvonit telefon, viděla jsem, že volá Anton, můj přítel už dva roky. "Musím to vzít." Omluvila jsem se od stolu, jako by to někoho zajímalo. Pospíchala jsem nahoru do svého pokoje, skladiště bez oken, abych přijala hovor. "Uvidím tě dnes večer?" Zavolal mi přítel do telefonu. "Nemůžu nic slíbit, Avin snoubenec se ukázal jako mrzák, takže jsem si jistá, že nálada bude dnes večer ještě horší, všechny podrobnosti ti řeknu později." Zavěsila jsem a mířila jsem zpátky dolů, když jsem zaslechla vzlyky vycházející z otevřených dveří ložnice vedle mého. "Vzpamatuj se, Avo Cantonová!" Teta na ni zavrčela, nedařilo se jí udržet hlas dole. "Ne, mami, nemůžu si ho vzít!" Kňučela Ava, "nemůžu si to udělat, je mrzák, nebyla bych pro něj nic jiného než ošetřovatelka." Popotáhla. "Musíš, tvůj otec podepsal smlouvu, jsou to miliardové impérium, naše rodina si nemůže dovolit ztratit tohle spojení." "Ale jak budu mít děti? Nechci mrzáka." Pokračovala v pláči. Zakryla jsem si ústa rukou a dusila jsem smích. Zasloužila si to všechno za všechny ty roky, které mi dělala ze života peklo. Rozhodla jsem se nechat je jejich bídě a užít si jídlo dole. Tohle byl ten nejlepší dárek k narozeninám, vidět sestřenici takhle plakat. Přisedla jsem k nim ke stolu a kousala jsem do jídla, když jsem zvedla hlavu od stolu, zamrzla jsem na místě. Jeho pohled byl upřený na mě, Avina budoucího snoubence, moje srdce se zastavilo. Chtěla jsem odvrátit zrak, ale nemohla jsem, nohy se mi třásly pod stolem a doprovázel je pocit v žaludku, který jsem nedokázala popsat. Podařilo se mi odvrátit zrak až ve chvíli, kdy se teta vrátila s mou sestřenicí. Všimla jsem si, že Ava si už stihla opravit make-up. "Omlouváme se za rozptýlení, něco se přihodilo," řekla teta a znovu se posadila. Nasadila si zářivý úsměv, "je tak milé vás poznat, Lance, naše rodina je vděčná, že má příležitost být jednou s tou vaší." Neodpověděl. Soustředil se na jídlo a choval se, jako by tu nikdo jiný nebyl. To mi jen zlepšovalo den, muže nezajímala? To byl ten nejlepší trest vůbec. Bylo stále těžší skrývat můj posměšný úsměv. "Naše dcera se na vás těší," usmála se ke stolu a všichni se otočili na Avu. Objala mě a všechny oči se okamžitě stočily na mě, "to je naše dcera Ava a bude vaše nevěsta."