Kapitola 11 Zrádné vrčení predátora sílí, jak se blíží z temnoty. Nutím nohy, aby běžely, ale ty odmítají. Snažím se vykřiknout, ale nejde to. Jediné, co mohu dělat, je těžce dýchat, jak mě svírá panika. Nohy se mi začínají třást pod tíhou strachu. "Nehýbej se," zašeptá hlas za mnou. Chci odpovědět, že bych se nemohla pohnout, i kdybych chtěla, ale slova mě zrazují. Slyším za sebou svištění a pak