Kapitola 43 Každá minuta, kterou trávím přitisknutá k Masonovi, je jako v nebi. Nechci se odtud nikdy hnout. Chci, aby tohle byl můj nový domov. „Co se děje?“ ptá se Theo. „Theo,“ zasténám. Potřebuju ho. Potřebuju ho cítit. „Vy zasraní idioti jste ji nechali samotnou,“ zavrčí Mason. „Sakra, Josie, moc se omlouvám. Nevěděl jsem, že jsi tak daleko,“ říká Theo a jeho hlas se přibližuje. „Tady, vezmi