Kapitola 65 Zavírám oči a čekám na slova, která mě zbaví téhle agónie. „Ne, Josie, ne tak, jak si myslíš. Doufám ale, že ti mohu aspoň trochu ulevit. Myslím, že by pro tebe bylo prospěšné, kdybys nás doprovodila do lidské říše. Z vlastní zkušenosti vím, že si budeš pravděpodobně přehrávat poslední vzpomínku, kterou s ní máš, zatímco budeš truchlit. Nechci, aby tohle byla vzpomínka, kterou si budeš