Kapitola 20 Rychle zase zavřu oči a snažím se dýchat rovnoměrně, předstírám spánek. Teď se s panem Collinsem nechci setkat. Pořád mě to bolí a stydím se za svou reakci na jeho kousek. Vyhrál tohle kolo a zlomil mě. Nedovolím mu, aby mě zase viděl slabou, ale potřebuju čas, abych se vzpamatovala. „Věštkyně přijde zítra po snídani, vy dva se k ní nesmíte přiblížit, dokud nebude čtení hotové. Pokud m