Kapitola 6. Zrak se mi vrací stejně rychle, jako zmizel. Theo leží u mých nohou a sténá. „Co to bylo?“ ptám se a ustupuji od Thea, tisknouc si ruku. „Jiskra,“ vydechne Theo a pak se začne smát. „Co to má…“ začínám, ale přeruší mě tříštění mých dveří na kusy. Vykřiknu a uskočím ještě dál. Ve dveřích stojí velmi rozzlobeně vypadající muž a těžce dýchá. Prohlédne si scénu před sebou. Tmavé vlasy mu visí do očí, ale neskryjí zuřivost, která vykukuje zpoza tmavých pramenů. Vystřelí ke mně ruku a prsty se mu napínají, jako by něco svíral, a pak se mi zastaví dech. Škrábu se na krku a snažím se odstranit cokoli, co je kolem něj omotané a brání mi v dýchání, ale nic tam není. „Masone, přestaň, jsem v pořádku,“ vyhrkne Theo a zvedne se na nohy, než srazí ruku tmavovlasého muže dolů. Drahocenný vzduch mi naplní plíce a úlevou se zhroutím na kolena. „Josie, jsi v pořádku?“ ptá se Theo a klekne si přede mě. „Vypad…něte!“ sípu mezi hlubokými nádechy. „Nechám tě prohlédnout sestrou,“ říká Theo jemně a dotkne se mého krku. Jeho dotek je uklidňující, ale také bolí mou citlivou pokožku. Plácnu ho po ruce. „Slyšels tu dámu, vypadni Theo a vezmi si s sebou toho psychouše!“ ozve se ženský hlas. Vzhlédnu a uvidím malou dívku s pixie účesem, jak stojí u mých dveří, ruce má v bok a vypadá naštvaně. „Nemyslel to zle, myslel si, že mi ubližuje,“ vysvětluje Theo. „Ona ti ubližovala!“ křičí Mason. „Ne, bylo to úžasné. Byla to Jiskra,“ zvolá Theo nadšeně. Pixie dívka se nevěřícně zasměje a Mason vypadá, jako by mu někdo právě zabil kotě. Jeho oči znovu spočinou na mně a přísahám, že v nich vidím vraždu. „Jasně, miláčku, každý ví, že je to mýtus. Jdi si vzít svého přítele a snít si jinde,“ odbude ho. „A oprav ty zatracený dveře!“ dodá a přijde si stoupnout ke mně. „Co je to Jiskra?“ vyhrknu. „Na to teď zapomeň, začínáme s tebou se základy, ne s mýty,“ usměje se a natáhne ke mně ruku. Chytím ji a nechám se vytáhnout na nohy. „Jsem Dorothy, ale všichni mi říkají Dot. Pan Collins mě požádal, abych byla tvůj průvodce, učitel a nejlepší kámoška,“ oznámí se salutováním. „Dobře, nachytala jsi mě, lhala jsem o té nejlepší kámošce, ale my budeme nejlepší kámošky, prostě to cítím,“ skoro zapiští. Jsem trochu zaskočená jejím štěbetavým přístupem a tím, jak rychle mluví, zvlášť po tom, co mě napadl ten Damon Salvatore wannabe. Podívám se ke svým dveřím a Theo a jeho vražedný přítel jsou pryč, mé dveře jsou také obnoveny do své bývalé slávy, nikdy byste neřekli, že byly před chvílí roztříštěné na milion kousků. „Mé dveře,“ vydechnu. „Mason je opravil, je to mrzutý, majetnický blbec, ale je také divoce ochranářský a je skvělý, když se něco rozbije, i když to obvykle rozbíjí on, ale nikdo není dokonalý,“ řekne s pokrčením ramen. „Když se tě na něco zeptám, budeš ke mně upřímná, protože jsem připravená se z toho zbláznit,“ ptám se, když začnu přecházet po pokoji. „Střílej,“ štěbetne, svalí se zpět na mou postel a prohlíží si své zářivě růžové nehty. „Je to psychiatrická léčebna? Protože moje máma má psychózu, takže je to možná dědičné. Po všem, co se dnes stalo, si začínám myslet, že jsem se vlastně zbláznila a tohle všechno je halucinace a jsem tady pacientka, ne studentka,“ vyhrknu. „Ne, je to škola pro Šedé. Ledaže bych taky halucinovala… Co když tu všichni máme stejnou halucinaci a všichni si myslíme, že jsme ve škole, ale ve skutečnosti je to nemocnice? A pan Collins je náš žhavý doktor, který se nás snaží všechny zase uzdravit. To by bylo k popukání,“ řekne a hystericky se směje. Zírám na ni s otevřenýma očima, dokud se neuklidní. „Je to možné?“ ptám se. Skoro se bojím, jaká bude její odpověď. „Ne. Ale líbí se mi ta představa, že je pan Collins doktor, budu mu tak odteď říkat. Teď se oblékni, nebo zmeškáme večeři a nechceš vidět, co se stane, když zmeškám večeři,“ usměje se sladce. „Nemám žádné oblečení,“ řeknu s grimasou. Dot se na mě znalecky usměje a luskne prsty. „Tadáá,“ zazubí se a ukáže na mou skříň. Zamračím se, otevřu dveře a s úžasem se podívám na nyní plně zásobené tyče. „Jak jsi to udělala?“ ptám se ohromeně. „Dobře, zase jsi mě nachytala při lži. Nebyla jsem to já. Pan Collins mi řekl, že ti naplnil skříň. Holka, musela jsi na něj udělat dobrý dojem. Nikdy jsem ho neviděla tak laskavého,“ řekne, přijde si stoupnout vedle mě a šťouchne do mě bokem. „Laskavý?“ odfrknu si. „Byl všechno, jen ne laskavý,“ musel to sem přinést, když jsem se sprchovala. Díky bohu, že jsem nevyšla bez županu, když tu byl. „Mmmhmm,“ napodobuje mě a odstrčí mě. Popadne pár velmi krátkých černých šortek, černé tílko a červenou oversized mikinu s kapucí s nápisem Greys Academy na přední straně. Pak otevře zásuvku a vybere nějaké spodní prádlo, než to všechno hodí na mě. „Oblékni se, jdeme,“ udělá na mě gesto, abych vypadla. Vezmu si oblečení do koupelny a rychle se obléknu. Všechno perfektně sedí a já se divím, jak pan Collins znal mou velikost, zvlášť mého spodního prádla. Vytěsním z hlavy myšlenku, že mi vybírá spodní prádlo, nechci, aby se k té sračkové bouři dne přidala ještě tato trapnost. Když vyjdu z koupelny, Dot mi podává zbrusu nový pár křiklavě bílých Converse, vstrčím do nich nohy a následuji Dot ze dveří, připravená prozkoumat svůj nový svět.