Jsme promočení na kost. Tentokrát není promoklý jen on, a je taková zima. „Pojď,“ říká tiše. Chytne mě za zápěstí, rozběhne se a míříme zpátky tam, kde jsem nechala auto. „Budeme úplně durch!“ volám na Sebastiana. Paruka, kterou mám na sobě, je už promočená, a stejně tak i moje vlastní vlasy. Kalhoty, tričko, všechno je mokré a vůbec se netěším, až takhle budu nasedat do auta. Proboha! „Nic moc se