Pocit viny mnou projede jako blesk a nakloním hlavu. „Řekni jim, ať mi prominou. Už jsou vzhůru?“ Letmo se podívám na hodinky, ale nemyslím si, že budou, je dávno po jejich večerce. „Ale ne, už spinkají, ale neboj se, řekla jsem jim, že pracuješ. Jsem ráda, že jsi zavolala, Zaio. Už jsem se chystala zalarmovat stráže a tvého otce. Myslela jsem, že se něco pokazilo, za boží milosti.“ Při té myšlenc