ZAIA. „Lu- Slečno Zaio…“ Vzhlédnu a vidím Daniela, jednoho ze Sebastianových asistentů, jak tam stojí. S úctou ke mně skloní hlavu. „Ráda tě vidím, Danieli,“ řeknu tiše. Bez ohledu na to, jak jsem zničená a rozrušená, nesmím dopustit, aby to ovlivnilo cokoliv jiného. Usměji se na něj tak vřele, jak jen mohu, a on mi úsměv jasně oplatí. „Je mi potěšením vás opět vidět, madam.“ „I mně,“ řeknu a na o