Ne. Nevěřím tomu. Snaží se vymanit, ale nechci ji pustit. "Podívej se mi do očí a zopakuj to." Šeptám. V očích jí zablýskne, jak na mě vzhlíží. "To dítě není tvoje." Tentokrát ani nemrkne, když mi upřeně hledí do očí, a s těmi slovy cítím, jak se ve mně něco láme. "Čí tedy?" ptám se tiše. Chystá se odpovědět, když ji předejde hlas za námi. "Moje." Srdce mi hlasitě buší, když se oba otočíme a uvidí