Budu se mu muset postavit… Má na sobě jen ručník… Zavřu oči, opřu se o obloženou stěnu a myslím na tu malou místnost. Kde budeme spát? Chci říct, jediné další místo je ten úzký vchod přede dveřmi. Mohla bych dát na zem dva ručníky… V břiše mi znovu kručí, když někdo zaklepe na dveře. „Jo!“ vykřiknu a trhnu sebou při vlastním hlasitém hlase. „Už jsi tam chvíli, jsi v pořádku?“ „Ano,“ odpovím. Otočí