SEBASTIAN. "Pořád se tím trápíš? Víš co, Sebe, už mě nebaví tě popohánět, abys něco udělal, když jsi to měl vždycky pod kontrolou. Proč jsi ji vůbec odmítl, když se s tím neumíš vyrovnat?" Vzhlédnu k Jaiovi, mému Betovi a také mému nejlepšímu příteli, ale rozhodnu se mu neodpovídat. Jsou to 4 měsíce, co přijala mé odmítnutí a opustila tuto smečku. "Nemyslel jsem si, že to přijme," zamumlám a roztěkaně si přehazuji telefon mezi prsty. Jai se ušklíbne. "Jo, prostě ses rozhodl jí ublížit bez skutečného důvodu a chtěl jsi, aby tě prosila, abys ji nechal? Ublížil jsi jí tím, že ses vrátil ke své bývalé." Já vím… Ale co nechápu, je, proč to přijala tak snadno? Zaiu znám ještě předtím, než jsem zjistil, že je moje spřízněná duše. Vždycky to byla dívka odhodlaná získat, co chtěla, a vždycky do mě byla zamilovaná… Jak mohla prostě odejít, aniž by se pokusila o mě bojovat? Nechalo mě to s pocitem, jako by se mě chtěla co nejrychleji zbavit. "Víš co, kámo, když už jsme u toho, opravdu by sis měl promluvit s Annalise a zabránit jí, aby chodila do sálu smečky." "A proč bych to měl dělat?" zeptám se a zvednu obočí. Zavrtí hlavou: "Je to jeden z důvodů, proč jsem tady, jako tvůj beta. Všichni chtějí, abych si s tebou promluvil." "Vysyp to," zavrčím. Podívá se na mě vážně. "Způsobuje problémy všem tady. Úklidové službě, kuchařům, strážím, dokonce i zahradníkovu muži. Snaží se jim říkat, jak mají dělat svou práci. Přísahám, od té doby, co se připojila ke smečce, se stala ještě horší noční můrou." "No, jsem si jistý, že se s ní dokážou vyrovnat. Mám na starosti naléhavější záležitosti, než abych se zapojoval do takových bezvýznamných věcí." Ušklíbne se. "Vážně, kámo? Jako že tohle je ta hrozba, kterou chceš udělat svou Lunou?" Smečka je proti tomu, nikdo není připraven ji přijmout jako svou Lunu, natož jako člena této smečky. "Já jsem alfa. Smečka by se měla naučit přijmout to, co říkám." "Jsi arogantní alfahole. Nikdo ji nikdy nepřijme. Kromě toho nejsi připraven nikomu veřejně říct, že jsi rozvedený. Sakra, minulý týden jsi řekl Alfě smečky Crimson River, že tvoje Luna navštěvuje rodinu. Co to má znamenat?" Neodpovídám, obočí se mi svraští. Annalise a rozvod jsem prozatím utajil, protože můj otec nebude mít radost. Nic z toho nešlo podle plánu. Měl jsem svázané ruce a v té době jsem neviděl jiné řešení, než ji odmítnout. "Vůbec mě posloucháš? Tvoji rodiče se brzy vrátí z dovolené. Já chci být u toho, až jim řekneš, že jsi se rozvedl s naší krásnou Lunou, protože to zjistí, i kdybys členům smečky nařídil, aby to tajili." Zamračím se na něj, jak pokračuje, nezaskočen mým narůstajícím hněvem. "Vážně, Zaia byla ta pravá pro tebe. Byla nádherná. Ani nechápu, co vidíš na Malé slečně Plastikové Annalise. Zaia byla dokonalá, její vlasy, jak se vlnily při každém kroku. Pamatuješ si, jak jí padaly do očí, bez ohledu na to, kolikrát si je odhrnula? Jako by tě pokoušela, abys to udělal za ni? A Bůh ji pro tebe stvořil. Byla tvoje osudem daná družka, muži." Zamračím se na něj, vlna žárlivosti mnou projede. "Bůh se nemýlí vždycky." Ale on pokračuje dál. "Ok, fajn, její žhavý vzhled měl stačit. Myslím tím její tělo, byla dokonalá, a tím myslím ty křivky. Sakra, jsi blázen, že si nechceš užívat-" Zavrčím a praštím telefonem o stůl. "Dávej pozor!" Zavrčím. Trochu poskočí, šokován mým výbuchem. Hrudník se mi zvedá, jak se snažím ovládnout svůj vztek. "To je moje žena, o které mluvíš." "Tvoje bývalá žena, Sebastiane, tvoje ex. Odmítl jsi ji, pamatuješ?" Oči mi nebezpečně blikají. Jai může být můj nejlepší přítel, ale právě teď mám chuť mu zlomit ten zatracený nos a zničit tu jeho hezkou tvářičku. "Je mi to jedno. Byla moje družka. To je něco, co se nezmění." Zvedne obočí a vtrhne ke dveřím. Je naštvaný, ale jeho vlk mu nedovolí, aby mě - svého Alfu - dál nerespektoval. "Jasně. Jenomže ty máš teď Annalise. Nebudu si ji nárokovat, Sebe, ale pokud to někdo udělá, nemáš právo tomu zabránit. Odmítl jsi ji." Dveře se za ním zabouchnou, když mě nechává samotného v mé kanceláři. Zakleju a praštím pěstí do stolu. Můj život byl vždycky komplikovaný, situace s touto smečkou, moje rodina, jejich diktátorské způsoby a věci, do kterých se nechci pouštět. Když jsem zjistil, že Zaia je moje družka, nevěděl jsem, co si mám myslet… Byla příliš dobrá pro můj životní styl, příliš dobrá na to, aby byla součástí rodiny Kingů. Tajemství, o kterých ani po třech letech nevěděla… Jsem si jistý, že kdyby je znala, pravděpodobně by mě sama už dávno odmítla. Tajemství, před kterými jsem ji chtěl za každou cenu chránit. Táta mi dal ultimátum, že podnik a smečku získám, jen pokud si najdu a vezmu svou osudem danou družku. Někdo, kdo se shodou okolností stal sestrou mé přítelkyně. Annalise se zlomeným srdcem náhle odešla, aniž by mi dovolila cokoliv vysvětlit. Nemyslím si, že táta čekal, že si skutečně najdu svou osudem danou družku, ale stalo se a on musel dodržet své slovo. Nikdy jsem nechtěl, aby se do mě zamilovala. Zpočátku jsem si ji držel od těla a plánoval jsem se s ní rozvést rok po svatbě. Neplánoval jsem ani naplnit manželství, ale její nevinnost, její krása a její sebevědomí si mě získaly. Než jsem si to uvědomil, byli jsme skutečný pár. Zamiloval jsem se do ní, stejně hluboce jako ona do mě. Miloval jsem ji a stále miluji… Ale den, kdy se Annalise vrátila a řekla mi, že byla tři dlouhé roky držena v zajetí, mě otřásl. Podařilo se jí utéct, ale když mi řekla, že zaslechla, jak se zmiňují o tom, kdo nařídil její únos; ztratil jsem to. Nebyl to nikdo jiný než Zaia. Nejdřív jsem tomu nevěřil. Jak bych mohl? Nejprve jsem zkontroloval naše bankovní výpisy. A opravdu, každý měsíc platila na izolovaný bankovní účet velkou sumu peněz. Z mých peněz. Klesla na takovou úroveň jen proto, aby udržela Annalise ode mě pryč, a její pravé barvy se odhalily, když tak snadno přijala mé odmítnutí. Jen někdo chladnokrevný je toho schopen. Zase se zlobím, a když se dveře rozletí, málem chci vrazit vetřelci pěstí do obličeje. "Klep!" Zavrčím na Jaie. "Ne, Sebe, tohle budeš chtít vidět," říká, je bledý, srdce mu buší, když drží v ruce složku. Zamračím se, vstanu a vytrhnu mu tu složku z ruky. "Beta Jai! Prosím, ne!" Vzhlédnu, když vtrhne dovnitř doktorka Scottová, Zaiina kamarádka… Už jsem ji nějakou dobu neviděl, ale s Zaiou pryč není důvod, abychom se setkávali. Její tvář je bledší než Jaiova a zamrzne, když vidí složku v mé ruce, a zamračím se. Co to má být? Chystám se ji otevřít, když, k mému překvapení, se vrhne dopředu a vytrhne mi tu složku. "T-to nic není, Alfo, prosím, nech mě jít," zašeptá a pohlédne ke dveřím. Na tohle vážně nemám náladu. "Fajn, ať už je to cokoliv, vypadni!" Odseknu a pohlédnu na složku v její ruce. "Ne," říká Jai, stoupne si přede dveře a zablokuje jí cestu. "Věř mi, kámo, budeš chtít tu složku vidět." Zvednu obočí a podívám se mezi ně. "Ukažte mi tu složku, doktorko." "Prosím, nedělejte to. Soukromí klientů není legrace!" Vykřikne. "Ta zpráva se ho týká. Je to jeho žena," říká Jai chladně. "Už není jeho ženou," říká Valerie chladně. Zaia? Oči mi skočí na složku v její ruce, než vystoupím zpoza svého stolu. Ustoupí ode mě, v očích má jasný strach. "Co skrýváš?" Zeptám se. Je Zaia v pořádku? Hned poté, co přijala odmítnutí, omdlela, chytil jsem ji, než spadla na zem. Chystal jsem se ji odvézt do nemocnice, ale také jsem cítil bolest z odmítnutí a Jai ji vzal místo mě. Chtěl jsem ji navštívit, ale její matka mě odmítla s tím, že jsem jí už způsobil dost škody. Annalise se nabídla, že půjde, a Zaia a její matka ji jednoduše ponížily. Vrátila se v slzách. Vím, že Zaia byla v nemocnici i den před odmítnutím. Byla nemocná? Proto mě odmítla? Zahlédne mě záblesk starosti a viny a vytrhnu Valerie složku. "Prosím, Alfo!" Prosí. Ignoruji ji, otočím se k ní zády a prohledám složku. Srdce mi buší, když zírám na začátek zprávy. POZITIVNÍ VÝSLEDEK TĚHOTENSKÉHO TESTU Prohledám zbytek složky. Nikdy v životě jsem nic nečetl rychleji. Hádky Jaie a Valerie v pozadí mizí, když mi srdce prudce bije. Těhotná… Dvojčata… Vysoké riziko… Podívám se na křičící duo, v uších mi zvoní od toho odhalení, a právě když vtrhne Annalise, vykoktám slova, kterým sám sotva věřím. "Zaia je těhotná…?"