Skláním pohled k těm knihám, pokladům naší smečky. Staré svazky, které mi táta dal, aniž by se o ně sebeméně staral. Další důkaz, že nemá zájem uchovávat minulost. „A myslím, že právě tam jsme selhali jako stvoření bohyně,“ říkám tiše, když se dívám na zářící kouli na obloze. Vždycky mě to uklidní… Když neodpovídá, pohlédnu na něj a cítím, jak mě pozoruje. Zvednu obočí a založím si ruce, „Myslíš s