ZAIA. „Dobře, drž hlavu dole. Nejsou tu žádné kamery, ale i tak. Půjdu se zeptat na pokoj.“ Konečně jsme po chvíli ježdění našli zapadlý motel, ale bylo to lepší než nic. Kdyby nebylo Sebastianova bystrého smyslu pro orientaci, byli bychom ještě venku v bouři. „Pokoje,“ opravím ho. „Pokoj s oddělenými postelemi. Kromě světel v oknech si myslím, že už jsou docela plné.“ Obrátím oči v sloup. „Mhmm,