„Perfektní,“ procedím skrz zaťaté zuby. „Nuže… pokračujte, slečno Toussaintová, po vaší prezentaci si dáme krátkou pauzu,“ řekne Keith a mávne rukou. „Samozřejmě. Děkuji, pane Harrisone,“ odpoví Zaia. Pohlédne na mě, v očích starost, než se zase otočí k obrazovce. Znovu se zaměřím na toho slizouna. Jeho pověst sukničkáře s pochybnou minulostí mi není neznámá. Je to Keith Harrison, kdo má na staros