Peter se rozzuřil, když Jane odešla bez jediného slova. „Petře, sestra odjíždí. Copak se s ní ani nerozloučíš? Přece jsme jí přišli na pomoc.“ Larry Shane si pomyslel, že Jane Fowlerová by se o Camerona a jeho kumpány postarala sama, bez větší námahy, už jen tou božskou ranou. Navíc, Nightshade Bar je pod ochranou mého bratra. Není pochyb o tom, že mají špičkový bezpečnostní systém. Jejich zásah v této situaci stejně moc nepomohl. „Ignoruj ji!“ Petr byl viditelně rozrušený. „Jane! Ach, Jane! Ty to s tím zpřetrháním vazeb s Fowlerovými myslíš vážně?“ „No, jak je libo!“ „Fajn!“ Larry se snažil potlačit smích. Peter Jane nenáviděl a bál se, že bude chtít uzmout Madelyn Fowlerové její pozici v rodině. Proto ji taky od začátku ignoroval. Proč by jí pomáhal, když ji Cameron Croft a jeho kumpáni obtěžovali? Slabost pro Jane v sobě přece jen měl. Byla to přece ztracená sestra, kterou po tolika letech znovu našli. A stálo je to nemalé úsilí. Ale každá rodina má problémy a ta Fowlerova nebyla výjimkou. Larry neměl v úmyslu zasahovat do Peterových rodinných záležitostí, i když si byli blízcí jako bratři. V rodinných vztazích Fowlerů bylo příliš mnoho sraček a Larry měl plné ruce práce sám se sebou, než aby se staral o cizí problémy. „Jdu na záchod.“ Peter zamířil do prvního patra. „Pfft!“ Larry už to nevydržel a vyprskl smíchy. „Petře, není náhodou záchod ve druhém patře?“ Ale Peter odešel, jako by Larryho slova vůbec neslyšel. V soukromém salonku ve čtvrtém patře Hugh Croft právě dokoukal drama, které se odehrálo o patro níž. Vstal. Robert Shane pozvedl obočí. „Už odcházíš, Hughu? Proč nezůstaneš ještě chvíli?“ „Mám nějaké neodkladné záležitosti.“ V jeho hlase zazněl chladný, vražedný tón. Robert si potichu zahvízdl. To byl konec Camerona Crofta. Měl smůlu, že se dnes potkal zrovna s Hughem Croftem. Hugh nesnášel, když se někdo chlubí a podvádí s jeho jménem. Teď bude Cameron litovat, že se vůbec narodil. Ale Hughovy vražedné úmysly nejspíš nebyly jen kvůli Cameronovi. Šlo i o tu ženu, která na parketu tančila jako elfí královna. „Hughu, zařídil jsem jim Diamond VIP kartu do Nightshade Baru. Určitě je tu zase uvidíš, když sem budeš chodit častěji.“ „Starej se o sebe!“ Hugh po těch slovech opustil salonek. Robert se opřel o pohovku a ruce si dal za hlavu. Na rtech se mu objevil potměšilý úsměv. „Tohle bude ještě hodně zajímavé,“ pomyslel si. Peter vycházel z baru, když uviděl Jane a Lilu. Snažily se sehnat taxi. Jane zaslechla kroky, otočila se k Petrovi a chladně se na něj podívala. Pak předstírala, že ho nevidí, a dál se bavila s Lilou. „Jane, to je Peter, ne?“ Lila zaváhala, když uviděla Petra. V tom šeru si nebyla jistá. Navíc, co by tu Peter dělal? Určitě by se k Jane nepřibližoval. Spíš by se jí držel dál od těla. Peter byl na univerzitě populární. Nejen proto, že byl Fowler, ale taky proto, že byl chytrý. Na univerzitu ho přijali jako nejlepšího studenta v přijímacích zkouškách ve Stormton City. Na Howardovu univerzitu nešel, protože nechtěl být daleko od rodiny. Jinými slovy, nechtěl být daleko od své sestry, Madelyn Fowlerové. Byl pohledný, zdědil to nejlepší z rodu Fowlerů. Na univerzitě byl za hvězdu. „Jo, to je on. Ale nemá se mnou nic společného.“ Jane odpověděla rázně. „Janie…“ Lile se vehnaly slzy do očí. Bylo jí Jane líto. Co se stalo během těch dvou týdnů, co byla zpátky s Fowlery? Co se sakra stalo, že se z té veselé Jane Fowlerové, která o Fowlerech vždycky mluvila s takovou touhou a s jiskrou v očích, stalo tohle? Muselo se stát něco, když byla Jane s Fowlery, něco, co ji donutilo se od nich odvrátit. I když mluvily potichu, Peter je slyšel. Jejich slova ho znepokojila. Nemohl si pomoct a šel k nim. „Jane!“ Ten ledový, hluboký hlas vyslovil její jméno. Jane se ušklíbla, když slyšela, jak na ni Peter volá. Tak ji oslovoval vždycky, chladně a s odstupem. Úplně jinak než Madelyn, na kterou byl vždycky milý a plný lásky. Proto Jane svého rozhodnutí nikdy nebude litovat. I když ji to bude bolet, nikdy toho nebude litovat. Jane se na Petera nebojácně zadívala, v očích neměla žádné emoce. „Co se děje, pane Fowlere?“ Pane Fowlere… Při pohledu na Jane Fowlerovou si Peter vzpomněl na tu Jane, kterou potkal, když se poprvé objevila u Fowlerů. Na tu ustrašenou dívku, která mu říkala Petře. Na dívku, která toužila po jeho pozornosti, ale zároveň se bála, že ji bude nenávidět. Ale on myslel jen na to, jak se bude cítit Madelyn. Takže se rozhodl Jane ignorovat a choval se k ní pohrdavě. Dokonce jí zakázal, aby mu říkala Petře. Protože cítil, že na to nemá právo. Jeho jménem ho mohla oslovovat jen Madelyn. Tehdy pochopil tu nesnesitelnou bolest v jejích očích. Ten pocit, jako by se jí srdce rozbilo na tisíc kousků. A jeho vinou se její důstojnost válela v prachu. Peter se za své chování styděl. Ale byl chlap a chlapi se neomlouvají. Takže ji dál ignoroval a otočil se k ní zády. Sakra! Proč myslí na takové hovadiny? Nechápal, proč se mu najednou zkazila nálada, a rozhodl se na to nemyslet. Ledovým tónem se zeptal: „Co děláš na takovém místě, Jane?“ „A proč bych tu nemohla být? Vždyť ty jsi tu taky.“ Jane přišla Peterova otázka směšná. „V tomhle oblečení jsi snadný cíl.“ „Nestalo se to snad? Kdybych nezasáhl…“ „Cože? Já se o sebe dokážu postarat sama. Nejsem žádná slabota jako Madelyn.“ „Navíc má Nightshade Bar skvělou ochranku. Copak ty grázly neodtáhli?“ skočila mu Jane do řeči. Její slova Petra rozzuřila. „Jane Fowlerová, co si o sobě myslíš, že se srovnáváš s Madelyn?“ Jakmile to vyslovil, nemohl popadnout dech. Jeho vztek se najednou vytratil. Peter okamžitě zalitoval těch slov. Neměl to říkat. Neměl srovnávat Jane s Madelyn. Peter se na Jane podíval a čekal, že v jejích očích uvidí bolest. Ale mýlil se. V jejím výrazu se nezměnilo vůbec nic. „Máš pravdu. Nemám se s dcerou Fowlerových srovnávat. Jsem jen sirotek, nemám nic, žádnou moc ani bohatství.“ „Takže, pane Fowlere. Už s Fowlery nemám nic společného. I kdybych tady chcípla, vás a vaši rodinu to nemusí vůbec zajímat.“ „Až příště uvidíte něco podobného, tak to prostě ignorujte, jako byste šel kolem.“