„zeptala se Anna chraplavě. Hněv, lítost… Ta slova už nedokázala vystihnout Anninu současnou náladu. Když dořekla větu, Anna jen stěží popadala dech a s bolestnou grimasou se chytila za hruď. Její pohled se upíral na Janina záda. Nečekaně… Jane se otočila, přesně jak Anna doufala. Jenže… „To je skvělé! Nejsem člověk, ale démon. Vy Fowlerovi nebudete mít klid, pokud se se mnou zapletete. Nechoď mě