"Petře Fowlere." Objevila se Anna a na Petra se dívala se sevřeným srdcem, v němž se mísila bolest s láskou. Madelyn, s hlavou skloněnou, ji následovala jako stín. Petr se zhluboka nadechl, než promluvil: "Mami... prosím, nedívej se na mě takhle. Rozhodl jsem se. Nemusíš si nic vyčítat." Anna tiše vzdychla: "Odpusť mi, že tě nutím dělat něco, čím jsi kdysi tolik pohrdal... i když je to pro záchran