"Petře Fowlere."
Objevila se Anna a na Petra se dívala se sevřeným srdcem, v němž se mísila bolest s láskou.
Madelyn, s hlavou skloněnou, ji následovala jako stín.
Petr se zhluboka nadechl, než promluvil: "Mami... prosím, nedívej se na mě takhle. Rozhodl jsem se. Nemusíš si nic vyčítat."
Anna tiše vzdychla: "Odpusť mi, že tě nutím dělat něco, čím jsi kdysi tolik pohrdal... i když je to pro záchran
















