Peterův kamarád z dětství, Larry, se široce rozkročil a opřel o gauč, sledujíc, jak Peter hází do sebe jedno pivo za druhým. Když Larry viděl, že Peter nereaguje a dál pije, protočil panenky. Náhle se po něm natáhl, popadl ho za ruku a vyhrkl: "Hele, stačí. Nechceš se přece zřídit pod obraz. Takhle tě domů fakt nepovezu. Tvůj fotr by mě seřval jak malýho Jardu." "Je to jen pivo. Mám to pod kontrolou," odvětil Peter, ale s pitím přestal. Místo toho se opřel do gauče, zadíval se na noční oblohu a vnímal vánek od řeky. Larry si nervózně pohrával s růžovou kravatou a metaje koketní pohledy po každé atraktivní ženě, která prošla kolem. Ve svém stylovém oblečení a s třpytivými fialovými diamantovými náušnicemi vyzařoval sebevědomí mladíka, který ví, jak zaujmout dámskou pozornost. Jenže bylo očividné, že ženy víc táhne Peter. Fowlerovi měli prostě skvělé geny. Všech sedm synů Jacka a Anny Fowlerových zdědilo po rodičích to nejlepší a každý z nich měl své osobité charisma. Peterovy rysy, s vysokým, rovným nosem a smyslně chladnými rty, byly vytesané s precizností mistra sochaře. I když měl jednoduchý účes, jeho atraktivita byla neoddiskutovatelná. "Pokaždý, když někam jdeme, holky si mě ani nevšimnou. To je tak nespravedlivýýý," zavyl Larry žárlivě a šlehl po Peterovi pohledem. Peter neodpověděl a dál si nechal zavřené oči. Když Larry viděl, že je Peter vážně zamyšlený, schoval svůj rozverný úsměv. "Četl jsem ty zprávy, co teď všichni řeší. Kvůli tomu jsi tak mimo? Bojíš se, že to zraní city naší malý Maddie?" "Částečně," přiznal Peter a upíral pohled na sklenici v ruce. "A taky proto, že jsme včera jako rodina Jane hrozně nepochopili a ublížili jsme jí. Řekla, že s námi chce zpřetrhat vazby, sbalila si kufry a odstěhovala se," pokračoval Peter. Larry zvedl obočí. "Nemyslíš, že za těmi zprávami stojí ona?" Peter neodpověděl, ztracený ve vlastních myšlenkách. "Hele, ber to z tý lepší stránky," zkusil Larry odlehčit atmosféru. "Je to vlastně štěstí v neštěstí. Fowlerovi se Jane vzdali už dávno a teď se najednou objevila, což pro vaši rodinku nebyla zrovna příjemná změna, co? Navíc máš přece radši Maddie, ne?" Peter si povzdychl. "Jo, to je pravda. Maddie adoptovali, když byla ještě miminko. Vyrůstali jsme spolu a máme silný pouto. Ale co se týče Jane… necítím k ní to samý. Myslím, že by bylo lepší, kdyby se nikdy nevrátila, aby se Maddie nezranila." Larry ho poplácal po rameni. "No vidíš. Jane je pryč. S Fowlerovými sekla. Měl bys mít radost. Tak co, připijeme si na to?" I když Peter věděl, že by měl být šťastný, pořád ho tížila myšlenka na to, že Jane včera opustila Fowlerovy, protože Anna nebyla ochotná ustoupit. Nemohl se smířit s tím, že ji špatně pochopil a že jsou vlastně příbuzní, i když si to nechtěl připustit. Kdyby za všechno opravdu mohla Jane, byl by rád, že odešla. Ale protože byla nespravedlivě obviněná a odešla, měl pocit, že jí Fowlerovi něco dluží. Když se procházel kampusem Oricle University, nemohl si pomoct a sledoval zprávy o Jane. Slyšel, že chybí na hodinách a nikdo neví, kam zmizela. Jack říkal, že se vrátí, až se uklidní, ale zdálo se, že všichni kromě Anny se vzdali snahy ji přivést zpět. Všichni cítili, že mít Maddie v rodině stačí a všichni Fowlerovi bratři to tak cítili. Vtom Peter koutkem oka zahlédl známou postavu a zamrzl na místě. "Jane!" zavolala Lila a zamávala na ni. Jane se lehce usmála a zamířila k ní. Dnes měla Jane na sobě bílou halenku, džíny a tenisky. Její přirozená krása zářila i bez make-upu a okamžitě se stala středem pozornosti. Její oči se třpytily jako hvězdy, jako vybroušené diamanty. I Peter zůstal zaraženě stát a nevěřícně si pro sebe mumlal: "Jane… To je Jane?" Ve škole Peter Jane nikdy nevěnoval pozornost. Poprvé se o ní dozvěděl až na univerzitě, když zjistil, že Jane je jeho sestra, která byla 19 let nezvěstná. Když Jane poprvé přišla do rodiny Fowlerových, byla nesmělá, ustrašená a až příliš pokorná, což se Peterovi vůbec nelíbilo. Takže Janin první dojem z Petra byl rozhodně negativní. Peter nechápal, proč Jane, která pocházela z rodiny Fowlerů, není vůbec vznešená a elegantní. V té době byla Jane úplně jiná než Madelyn. A nejen Peter, ale všichni Fowlerovi. Peter se taky bál, že Jane ohrozí Madelynin status, a proto se k ní nikdy nechoval dobře. Jane vypadala navenek stejně, ale teď se chovala úplně jinak. Vyzařovala z ní sebejistota a každý její pohyb přitahoval pozornost ze všech stran. "Ty vole, ta je boží. Petere, i ty na ni čumíš. To se ti jen tak nestává!" vyhrkl Larry nadšeně. Když Jane vešla do střešního baru ve druhém patře, Larry z ní nemohl spustit oči. Normálně klidný Peter najednou zasyčel: "To je moje sestra, Jane!" "Cože? Jane… No… Vždyť na tý fotce vypadala úplně jinak!" vydechl Larry překvapeně. Larry si myslel, že je Peter opilý a spletl si ji s někým jiným. Ale když se na ni podíval znovu, nemohl se ubránit úžasu, protože zjistil, že je to opravdu Jane. Prošla radikální proměnou, díky které vypadala jako úplně jiný člověk. Jane si Petera a Larryho nevšimla. Zamířila rovnou k Lile a omluvila se: "Promiň, Lilo, že jsem tě nechala čekat." Lila zavrtěla hlavou. "Já jsem taky přišla teprve před chvilkou… Hele, Jane, jaktože vypadáš tak jinak?" Lila měla na sobě bílé šaty a její dlouhé černé vlasy volně splývaly, takže vypadala nevinně jako malý bílý králíček. Když se Lila dozvěděla, že se Jane a Fowlerovi rozešli, bála se, že to bude mít negativní dopad na její náladu. Ale místo toho Jane vypadala optimisticky a pozitivně. "Jo, změnila jsem se," odpověděla Jane s úsměvem. Právě si uvědomila, jaká je pravá podstata takzvaných rodinných vazeb a stala se znovu sama sebou. "Pořád jsem se o tebe trochu bála, ale teď vypadáš mnohem líp," řekla Lila. Jane se usmála a řekla: "Tak na zdraví, připijeme si na můj nový život… Nebo mám spíš říct na 'útěk z vlčího doupěte'?" Jane vzala Bloody Mary před Lilou, cinkla si s ní a pořádně se napila. Studená tekutina smíchaná s alkoholem jí probudila smysly. V tu chvíli, s nočním výhledem na řeku, vánkem a nejlepší kamarádkou po boku, Jane vnímala krásu života všude kolem sebe. Cítila se hrozně, že se držela věcí, které nikdy nebyly její. Jane mluvila tiše, ale Peter, který ji celou dobu poslouchal, to zaslechl a pocítil smíšené pocity. "Útěk z vlčího doupěte?" ušklíbl se Larry. "Vypadá to, že se k ní vaše rodinka nechovala zrovna nejlíp." Larryho poznámka byla neutrální, protože s tím neměl nic společného. Spousta lidí by vraždila, aby byla na Janině místě jako dědička Fowlerových, ale ona se toho vzdala. A Larry věděl, že Peter Jane vždycky neměl rád. Larry se nemohl ubránit myšlence na to, jak moc Fowlerovi s Jane zacházeli a jak se dokázala posunout dál. Peter mlčky seděl, zvedl pivo a dopil ho. Janina slova se mu ozývala v hlavě. Teď si uvědomil, že pro ni byl návrat domů jako pobyt ve "vlčím doupěti". Peter tedy usoudil, že Jane musela být nadšená, když se konečně rozhodla to místo opustit. Peter se teď chytal poslední naděje, že se Jane jen snaží vypadat silně a nasazuje statečnou tvář. Lila si všimla Peterova mlčení a objala Jane konejšivě kolem ramen. "Jane, netlač na sebe. Nezapomeň, že jsem tu pro tebe jako tvoje nejlepší kamarádka. Když se budeš potřebovat o někoho opřít, moje rameno je ti vždycky k dispozici," řekla Lila. Lilu zabolelo u srdce, když se dozvěděla, co se stalo Jane. Lila znala Jane už dlouho a věděla, jak moc toužila po rodině. Když rodina Fowlerových přijela na genetické testy a adoptovala Jane, Lila ji viděla šťastnější než kdy předtím. Jane se dokonce několikrát rozbrečela. Když byla opilá, objala Lilu a vykřikla: "Teď mám konečně rodinu! Mám tátu, mámu a bratry a oni mě ochrání. Už nejsem nechtěný dítě z ulice!" "Dobře, tak teď to rameno potřebuju," řekla Jane, přesunula se k Lile a objala ji. Pak Jane zavřela oči a zhluboka si povzdychla. "Mám takový štěstí, že tě mám." Lila cítila, jak se jí v hrdle dělá knedlík a srdce jí pukalo kvůli nejlepší kamarádce. "Nebuď smutná. Vždycky tu pro tebe budu," utěšovala Lila Jane a snažila se zadržet vlastní slzy. "Jo," odpověděla Jane a v očích se jí zaleskly slzy, ne kvůli Fowlerovým, ale proto, že se cítila hloupě. Litovala toho, že si nevážila lidí ve svém životě a tolik se toho v minulém vzdala, ale zároveň cítila štěstí, že dostala druhou šanci. V baru začala hrát hudba. "Pojď, chci jít tancovat," naléhala Jane. Ve svém druhém životě se rozhodla dělat jen to, co jí přináší radost, bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní. "Jasně, budu tě sledovat odsud," řekla Lila. Jane vstala, rozcuchala Lile vlasy a rozepnula si košili, pod kterou se jí rýsovala černá podprsenka a vypracované břicho. Přešla doprostřed tanečního parketu a začala se uvolňovat v rytmu pulzující hudby. Byla tak úžasně krásná, že na ni muži zírali a začali pískat. Jane je ignorovala, točila se, skákala a zavírala oči. Tančila nádherně, nejen s koordinovanými a plynulými pohyby, ale s divokou energií v každém kroku. Dokonce i Peter byl trochu fascinovaný, protože nevěděl, že Jane umí tančit a že jí to tak sluší. Jane svým strhujícím výkonem všem zvedla náladu a přivedla večer k vyvrcholení. Dav propukl v jásot. Všichni diváci křičeli a žádali ji, aby se vrátila a ještě jednou tančila. Dokonce i Larry Jane tleskal. Vypadal nadšeně. V tu chvíli, v soukromém salonku ve čtvrtém patře Nightshade Baru, zahlédly Jane vášnivě tančící na parketu hluboké a pronikavé oči.