Srdce se Jane sevřelo, když si uvědomila, jak vzácnou krevní skupinu má. Byla nositelkou legendární "zlaté krve", krevní skupiny Omega, té nejnovější a nejvzácnější, jaká kdy byla objevena. Tato krev je univerzální, může být darována komukoli, ale její nositel by na transfuzi jiné krve reagoval fatálně. Pokud by tedy Jane potřebovala transfuzi, mohla by ji dostat pouze od dárce se stejnou krevní skupinou Omega. Původ její krve, skupiny Omega, nikdo nedokázal vysvětlit, protože Jack i Anna měli krev naprosto běžnou. V lékařském světě se tomu říká "mutace krevní skupiny", a právě proto se jí ujala Učitelka a poskytla jí výcvik, který potřebovala. Učitelka dokonce tvrdila, že právě díky této vzácné krvi je Jane tak neobyčejně inteligentní. Když Jane v minulosti utrpěla zranění a potřebovala okamžitou transfuzi, v nemocniční bance takovou krev neměli. Andy jí ji sehnal na černém trhu, ale stálo to majlant. To byla pro Jane krutá lekce, a tak si začala pro případ nouze uchovávat vlastní čerstvou krev a požádala Andyho, aby jí pomohl najít další lidi se stejnou krevní skupinou. Jane si dávala velký pozor, aby svůj status "královny" utajila, ale v Darknetu byl každý potenciální nepřítel. Uvědomovala si, že čím víc možností má, tím lépe. Ve svém předchozím životě Jane přerušila veškeré styky s Darknetem, včetně těch s Andym, protože se obávala, že by její minulost mohla přinést problémy její nové rodině, Fowlerovým. "Co ten chlápek chtěl?" zeptala se Jane a v duchu si vybavovala, kdo se to s Andym spojil. "Měl zvláštní požadavek," odpověděl Andy. "Chtěl s tebou uzavřít dohodu, chtěl se s tebou vyspat." Jane to zaskočilo. "Co to má znamenat?" Andy vysvětlil: "Zdá se, že u něj propukly vedlejší účinky jeho neobvyklé krevní skupiny Omega. Nemůže usnout bez vůně někoho se stejnou krví. A navíc, královno, předložil ti velmi štědrou nabídku." "Aha, chápu," řekla Jane a zavěsila. Po hovoru přešla k oknu. Vtom jí pípnu mobil. Na účtu měla připsáno 750 tisíc dolarů. S takovou sumou si mohla na dlouho vystačit. "Vedlejší účinky krve Omega..." zamumlala a promnula si spánky. Vlastně sama Jane trpěla podobnými problémy. Na rozdíl od toho muže, který nemohl usnout, ji trápily noční můry. Když byla mladší, mívala je dvakrát týdně, ale než v minulém životě zemřela, sužovaly ji už šestkrát do týdne. V těch nejhorších nočních můrách se odrážely její nejhlubší obavy, a tehdy se nejvíc bála, že ji Fowlerovi falešně obviní a opustí. V těch snech byla Madelyn princeznou rodiny Fowlerových, obklopená milující rodinou a přáteli, zatímco Jane byla uvězněná ve skleněné kouli, odříznutá od světa. Ať tloukla na sklo sebevíc, nikdo její volání o pomoc neslyšel. Mohla jen zpovzdálí sledovat, jak Madelyn a Fowlerovi žijí šťastným životem, než ji padající písek a kamení pohřbily zaživa. "Budu mít i dnes v noci zlé sny?" ušklíbla se Jane. I kdyby jí teď Fowlerovi dělali něco hrozného, už by to tolik nebolelo, protože její srdce bylo stejně chladné jako kámen. Následujícího rána se Jane probudila a promnula si bolavou hlavu. Další noční můra jí v noci nedala spát, a i když neměla nic společného s Fowlerovými, cítila se z toho nesvá. Tentokrát ve snu cítila palčivou bolest, jako by ji spalovaly plameny. I přes všechno, čím si v životě prošla, ji opakující se noční můry stále trápily a toužila po klidném, nerušeném spánku. V tomhle životě chtěla být konečně šťastná. Když zjistila, že noční můry jsou běžným příznakem krve skupiny Omega, napadlo ji, jestli by jí nepomohlo spát s někým, kdo má stejnou krev. Když si zkontrolovala zmeškané hovory, našla jich šestnáct, ale jak předpokládala, ani jeden nebyl od Fowlerových. Všech šestnáct hovorů bylo od Lily, její kamarádky z vejšky. Dřív trpěla Jane panickou hrůzou z opuštění a nechala se unášet rodinnou náklonností k Fowlerovým. Kvůli vedlejším účinkům krve Omega ji začaly trápit noční můry a málem upadla do deprese. Bez Lily by ji Fowlerovi tak zdeptali, že by jí nezbylo nic jiného než si vzít život. Každý má nějaké slabosti a Jane nebyla výjimkou. Její touha po lásce a přijetí od rodiny byla její největší slabinou v minulém životě. Pro Fowlerovy by udělala cokoliv, klidně by za ně položila život. Ale teď, když se od nich odřízla, si Jane přísahala, že už nikdy nedovolí, aby byla zranitelná! Vytočila Lilino číslo a hovor se spojil do tří sekund. Z telefonu se ozval Lilin hlas: "Panebože, Janie, jsi v pořádku? Včera jsem ty zprávy viděla až v deset večer!" Jane tiše odpověděla: "Lilo, promiň. Včera jsem se odstěhovala od Fowlerových a našla si nový byt. Byla jsem strašně unavená, šla jsem spát a tvoji zprávu jsem si přečetla až teď." "Ty ses odstěhovala od Fowlerových?" vykřikla Lila šokovaně. Jane jí vylíčila celou situaci. "To snad není pravda... Janie, musí ti být hrozně. Ani si nedokážu představit, jak moc to pro tebe musí být těžké," povzdechla si Lila. Seznámily se v prváku na Oracle University, kde obě studovaly informatiku. Když se poprvé potkaly, byla Jane tak nesmělá, že ji Lila nemohla ani donutit, aby promluvila. Ale čím víc času spolu trávily, tím víc Lilu k Jane něco přitahovalo. Jane byla sirotek, a proto byla tak nesmělá. Vyrůstala v dětském domově a viděla na lidech spoustu zlého. Už jako malá byla Jane mnohem vyspělejší a měla větší rozhled než většina dětí. Pak se objevil Učitel a vnesl do Janina života světlo. Naučil ji spoustu věcí, byl sice přísný, ale zároveň laskavý a starostlivý. Jenže v druháku Učitel zemřel při "nehodě". Poté se Jane přestala zajímat o kohokoli jiného než o svou rodinu a soustředila se jen na to, aby je našla. Proto se Jane tak ochotně podřídila Fowlerovým, i když s ní zacházeli hrozně, křivě ji obviňovali, trestali ji, bili ji a pomlouvali. Dokázala to všechno snášet, protože se strašně bála, že přijde o jedinou rodinu, kterou na světě má. Jane Lilu ujistila: "To je v pohodě, Lilo. Sice jsem přišla o rodinu, ale mám spoustu dalších lidí, kteří jsou při mně, včetně tebe. Jsi moje nejlepší kamarádka." V tu chvíli se Jane rozhodla, že rodinu nechce ani nepotřebuje. Bude žít jen pro sebe a pro ty, které má ráda. Už měla dost toho, aby byla závislá na rozmarech a touhách druhých, a chtěla si začít budovat vlastní život. "Dobře!" zvolala Lila. "Ode dneška, Jane, je můj dům tvůj dům a já jsem tvoje sestra. Znáš celou moji rodinu a všichni tě mají moc rádi. Moji rodiče tě berou jako vlastní." Lila se s Jane velkoryse dělila o své teplo. Jane se usmála a řekla: "Děkuju, Lilo. Mimochodem, brzy si vezmu pár dní volna. Už jsem to včera večer domluvila ve škole. Mám pár věcí, které musím zařídit." Lila se trochu starostlivě zeptala: "Jane, máš teď kde bydlet? Odstěhovala ses z koleje, když ses rozhodla bydlet u Fowlerových... Co kdybys bydlela u mě?" Aby ji uklidnila, řekla Jane: "Neboj se, mám kde bydlet. Neměj o mě strach. Nebudu si hrát na hrdinku. Když budu potřebovat, tak se na tebe spolehnu." Lile se trochu ulevilo. "Dobře! Kdyby ses dostala do nějakých problémů, tak se mi ozvi. Na rozdíl od Fowlerových nemám sídlo, ale můžeš se spolehnout, že můj domov je útočiště pro každého, kdo ho potřebuje." Když zavěsila, zhluboka se nadechla. Uvědomila si, že stále existuje spousta lidí, jako Andy a Lila, o které se vyplatí starat. Litovala hloupých rozhodnutí, která udělala ve svém předchozím životě. V hotelu si nechala zavazadla, nasadila si roušku a sluneční brýle a vyrazila do města. Navštívila prodejnu Porsche 4S a složila tučný šek na Porsche Cayenne. Chtěla okamžitou platbu v hotovosti a potřebovala auto, které bude co nejdřív k dispozici. Prodejce jí řekl, že si pro něj může přijet zítra. Prodejce poznal, že Jane pochází z bohaté rodiny, a choval se k ní s maximální úctou a nadšením. Poté, co opustila autosalon, zašla do prodejní kanceláře nedalekého bytového komplexu a utratila zbytek z těch 750 tisíc dolarů za kompletně zařízený byt. Ten byt se jí líbil, protože měl dobrou polohu, byl dostatečně velký a měl všechno, co potřebovala. Podepsala kupní smlouvu, poslala peníze a zaplatila celou částku. Než to všechno stihla zařídit, už se setmělo, a tak si sbalila věci a vyrazila do svého nového domova. Z okna pozorovala noční město S a cítila naději do budoucna. V tu chvíli jí zazvonil telefon. Volala Lila. "Lilo, co se děje?" zeptala se Jane a koutky úst se jí mírně zvedly. "Janie, máš teď čas? Nebo ti volám nevhod?" zeptala se Lila. "Ne, už mám skoro hotovo," odpověděla Jane. "Tak co kdybychom se sešly v Nightshade Baru? Dáme si tam drink," navrhla Lila. Nemohla vymyslet lepší způsob, jak Jane utěšit, aniž by ji zranila, a tak přemýšlela a přemýšlela, až jí došlo, že tohle je jediná možnost. Nightshade Bar byl stylový podnik s úchvatným výhledem na noční řeku. Jane se cítila sklesle a Lila ji chtěla vzít ven na drink a podívat se na krásnou scenérii, aby ji povzbudila. Když si Jane uvědomila, co Lila zamýšlí, odpověděla: "Dobře, budu tam." "Super! Tak platí!" zajásala Lila. Peter v baru Nightshade v tichosti popíjel. "Petře, ještě nikdy jsem tě neviděl tak smutného. Co se děje? Utopáš žal?" zeptal se ho nějaký muž.