Jane chtěla levný hotel ze dvou důvodů: jednak potřebovala ušetřit každý haléř, a jednak chtěla skrýt svou polohu. V hotelu, kde vyžadují občanku, by se jí skrývat nevyplatilo. I kdyby se zamaskovala kloboukem a brýlemi, její fotka a osobní údaje by byly stejně k dispozici. A to riskovat nechtěla. Řidič, protřelý taxikář, znal každý kout v okolí. Zamyslel se nad nejlepší cestou k hotelu, ale pak se mu v obličeji zračilo zmatení. „Promiňte, slečno, neslezla jste náhodou zrovna z kopce? Není to tam vila rodiny Fowlerových? Nějak mi připadáte povědomá, jako bych vás už někde viděl…“ snažil se poskládat si to v hlavě. Zrovna v tu chvíli rádio začalo znovu probírat rodinu Fowlerových a identitu pravé dědičky, Jane. „Nejsem žádná dědička Fowlerových. Nemám s nimi nic společného,“ odsekla Jane chladně. Řidič se rozpačitě poškrábal na hlavě. „Pardon, slečno, ale dneska se o těch Fowlerových prostě moc mluví…“ „V pohodě,“ mávla Jane rukou. Brzy dorazili k nenápadnému hotelu. Jane zaplatila jízdné, odbyla nutné formality a ubytovala se. Hrubě hodila zavazadla na zem, popadla mobil a vytočila číslo. Z telefonu se ozvala melodie „Rozlehlé nebe je má láska, květiny kvetou na stráni…“ Vzápětí se ozval rozjařený hlas: „Královno! Jasně že ti hned zvedám telefon! Panebože! Říkala jsi, že s Darknetem končíš, a já už myslel, že se nevrátíš.“ Jane odtáhla telefon od ucha, protože tušila, jak moc bude ten člověk na druhé straně nadšený a hlučný. Pak se na chvíli zamyslela a řekla: „Andy, promiň, ale potřebuju nutně prachy a sháním nějakou práci.“ Andy na druhém konci telefonu vykřikl: „Ty se vracíš? Panebože! Z toho se Darknet otřese! Královno, s tvým jménem a pověstí by neměl být problém něco sehnat. Počkej na mě!“ A zavěsil. Jane vytáhla z tašky notebook a zadala uživatelské jméno a heslo na temnou webovou stránku. Na obrazovce se objevily staré bronzové dveře s krvavě rudou lebkou a chraplavý, nepozemský hlas pronesl: „Vítej zpět, Královno.“ „Jsem zpátky…“ zamumlala si Jane pro sebe. Už nedoufala, že se jí ještě někdy naskytne příležitost tuhle stránku otevřít. Darknet, jak už název napovídá, byl podzemní web propojující celý svět. Místo, kde se daly najít ilegální zakázky všeho druhu – od aukcí na černém trhu přes nájemné vraždy až po hackerské útoky. Na Darknetu se objevovaly úkoly, které by většinu lidí ani nenapadly, a dalo se tam sehnat všechno, na co si člověk vzpomněl. Aby se člověk mohl do Darknetu dostat a stát se sponzorem, musel být kvalifikovaný a mít dost peněz a vlivu. Bez toho neměl šanci. A aby získal přihlašovací jméno a heslo, musel projít testem dovedností od administrátorů Darknetu. Proto byli všichni, kdo se do Darknetu dostali, aby tam brali zakázky, v něčem výjimeční. Jane byla jednou z nich. Znala ji celá síť pod přezdívkou „Queen“ – byla to legendární hackerka, která kdysi Darknetu vládla. Když se teď Jane konečně přihlásila, způsobilo to pozdvižení. Okamžitě ji začali bombardovat zprávami, ptali se, co se děje a proč se vrací. Jane otevřela svůj profil a změnila status z „Navždy AFK“ na „Zpátky ve hře“. Tahle jediná věta stačila, aby se Darknet otřásl v základech jako při silném zemětřesení. Queen je zpátky! Mnozí radostí skákali do stropu, protože Queen pro ně byla bohyně. Queen totiž jako první prolomila neprolomitelný firewall Meridonie a pronikla do něj. Způsobila, že se programová data firewallu kompletně přepsala. Přes noc se stala legendou a získala přezdívku „Queen“, což mělo naznačovat, že je nejlepší hacker na světě a že jejím zvědavým očím nic neunikne. Když tahle hvězda před měsícem z Darknetu náhle zmizela a zrušila si účet, vyvolalo to obrovský rozruch. Všichni se snažili přijít na to, co se mohlo stát. Ale teď už na tom nezáleželo, protože Queen se vrátila! Queen je zpátky! Mnozí radostí skákali do stropu, protože Queen pro ně byla bohyně. Brzy Jane znovu zazvonil telefon. Volal Andy: „Queen, mám tu pro tebe zakázku. Potřebují prolomit firewall teroristické organizace. Sedm set padesát tisíc dolarů, platba po dokončení.“ „Beru,“ odpověděla Jane bez váhání. Jako hackerka musela Jane dodržovat určitá pravidla. V první řadě její práce nesměla ohrožovat bezpečnost státu. Za druhé, nesměla porušovat lidskou etiku. A za třetí, nikdy nešla proti nevinným. Takže i když byla Jane na Darknetu slavná, spoustu zakázek nemohla přijmout. Koneckonců, sponzoři, kteří na Darknetu nabízeli práci, se často pohybovali v šedé zóně. Proto byla tahle nabídka od Andyho přesně to, co Jane hledala. Její štíhlé, bledé prsty kmitaly po klávesnici jako motýlí křídla. Na obrazovce se objevovaly řádky kódu a programovací příkazy, které by laika zmátly, ale pro Jane to byla hračka. Zatímco si povídala a žertovala s Andym, prolomila obranu teroristické skupiny mrknutím oka. „Andy, mám to,“ oznámila Jane. „Skvělý, hned ti posílám sedm set padesát tisíc. Na ten stejný účet, jako obvykle?“ zeptal se Andy. Jane na okamžik zaváhala. „Andy, tady máš sto padesát tisíc jako provizi.“ „Ne, nech si to. Ber to jako dárek k návratu. Když jsi odcházela z Darknetu, rozdala jsi všechno, co jsi vydělala. Teď, když jsi zpátky, jsi asi v pěkný bryndě, co? Tak snad ti tímhle aspoň trochu pomůžu,“ řekl Andy. „Děkuju,“ odpověděla Jane a v koutcích úst se jí objevil lehký úsměv. Konečně zase cítila, že někam patří. Měla pocit, jako by se do ní vracela síla „Queen“. Milovala ten pocit znovuzrození. Teď si slíbila, že už nebude tak naivní a nebude potlačovat svou pravou podstatu kvůli takzvané rodině. Andy chvíli mlčel, a pak promluvil pomalu a vážně: „Queen, nenašla jsi snad tu rodinu? Kvůli nim jsi odešla z Darknetu a darovala jsi všechny svoje peníze…“ Jane pevně odpověděla: „Andy, už žádnou rodinu nemám. Odteď jsem jenom já a nepatřím nikomu. Budu žít jen sama pro sebe.“ V Darknetu byl Andy jediný člověk, kterému Jane věřila, takže znal její příběh. Andyho to zasáhlo, když to slyšel. Představoval si, jak těžké pro ni muselo být žít s tou rodinou. Nikdo nevěděl, že slavná „Queen“ je ve skutečnosti devatenáctiletá vysokoškolačka, která nikdy nepoznala své rodiče. Po tolika útrapách konečně našla rodinu, ale dopadlo to takhle… Andy věděl, jak moc Jane touží po rodině, ale čím víc toužila, tím víc ji to bolelo. Srdce jí krvácelo. Soucítil s Jane, která se musela cítit rozpolcená. „To je v pořádku, Queen, pořád máš mě,“ snažil se ji uklidnit. „Kdybys cokoliv potřebovala, stačí říct. I kdyby byl proti tobě celý svět, budu stát při tobě. Věřím ti!“ Jane se v srdci rozlil vděk. „Jsi můj nejlepší přítel, navždycky.“ Andy pokračoval: „A ještě jedna věc, Queen – před pár dny mě kontaktoval někdo se stejnou krevní skupinou jako ty.“