Když to Peter konečně nevydržel, okřikl Jane a ukazoval jí přitom prstem na nos. "Copak nemáš ani špetku svědomí?" „Měli jsme dohodu, Jane, že svou pravou identitu odhalíš ve správný čas, a to tak, abys Madelyn nijak neublížila. Slíbila jsi to!" "Ale místo toho se chováš nečestně, dobrovolně prozrazuješ svou totožnost bulvárním časopisům a posíláš jim fotky. Všechno jsme prošetřili!" Peter se na Jane díval spíš jako na úhlavního nepřítele, se kterým má nevyřízené účty, než na dávno ztracenou sestru, která potřebuje pomoc. "Jane, jestli teď před Madelyn poklekneš a omluvíš se jí, tentokrát ti to odpustím, s ohledem na to, že jsi tolik let byla pryč a minula jsi výchovu v naší rodině Fowlerových. Můžeš s námi zůstat a být naší právoplatnou dědičkou!" prohlásil Jack a chladně ji propaloval pohledem. Čekal, že Jane po těch slovech zpanikaří a zhroutí se, ale ona jen s ledovým klidem odvětila: "Aha? A kde jsou důkazy?" "Jaké důkazy?" nechápal Jack. "Nemůžeš jen tak tvrdit, že jsem se sama prozradila bulváru, chápeš? Pokud svá obvinění nepodložíš pádnými důkazy, můžu tě žalovat za pomluvu," odsekla Jane. Její klidná a nonšalantní reakce Jacka i ostatní znovu zaskočila. Nemohli uvěřit, že jim Jane vyhrožuje žalobou, zvlášť když ji vždycky považovali za uťáplou husu. Dokonce i Madelyn, která doteď usedavě plakala a tiskla se k Jackovi, po Jane nenápadně šlehla pohledem. Její vnímání Jane se v tu chvíli naprosto změnilo. Možná vypadala stejně jako dřív, ale její chování bylo teď neuvěřitelně vyrovnané a sebevědomé. Vyzařovala z ní aura nezájmu a noblesy, díky které v místnosti naprosto vynikala. Madelyn nevěděla proč, ale najednou ji sevřel panický strach. Rychle se ho snažila zbavit. Opakovala si, že její plán je dokonalý a nemá se čeho bát. Sklopila hlavu, aby nikdo neviděl, co se jí honí hlavou. "Dobře, chápu, že se nepřiznáš, dokud neuvidíš černé na bílém!" prohlásil Jack, vytáhl mobil a vytočil číslo. Pak přepnul hovor na hlasitý odposlech a položil telefon na stůl. V reproduktoru se ozval uctivý a bázlivý hlas: "Pane Fowlere?" "Pane Richarde Goode, povězte mi, kdo je zdrojem vašich informací?" zeptal se Jack. "Pane Fowlere… už jsme se o tom bavili. Informace mi poskytla slečna Jane Fowlerová," odpověděl Richard. V tu chvíli se všechny pohledy upřely na Jane. S takovým množstvím usvědčujících důkazů už se Jane nemůže vykroutit, pomysleli si. Místo paniky, kterou Jack očekával, ale Jane s naprostým klidem sebrala jeho telefon. Otevřela aplikaci a zesílila hlasitost. "Tvrdíte, že jsem vám ty informace dala já? Správně?" zeptala se Jane. Když mluvila s Richardem, zamaskovala svůj pravý hlas pomocí hlasového filtru. Její hlas z aplikace zněl mnohem jemněji a vyš, než byl její normální hlas. Všichni dobře znali její hlas, takže si byli jistí, že tohle Jane není. Všichni přítomní, včetně Jacka, se zamračili. Zajímalo je, jaký trik si na ně Jane tentokrát nachystala. Madelyn cítila, že se něco pokazilo. Věděla, že teď bude nejlepší mlčet, protože by ji mohlo prozradit slovo nebo gesto. Richard váhavě zakoktal: "Slečno Jane Fowlerová, to není moje chyba. Kdo mohl tušit, že na to pan Fowler přijde tak rychle?" "Musím chránit naši společnost. Pokud budeme dál provokovat Fowler Corporation, nemůžeme ve Stormton City prorazit." V tu chvíli už Jackovi a ostatním bylo jasné, že něco nehraje. "Takže, jak jsi mě původně kontaktoval? A proč bych byla tak hloupá, abych se ti sama prozradila?" zeptala se Jane s posměšným úsměvem. A pokračovala: "Když už jsi věděl, jak mocná je Fowler Corporation, proč bys to teď všechno odhaloval? Nebylo by to pro tebe kontraproduktivní?" "No…," zaváhal Richard na druhé straně linky. Ale rychle se vzpamatoval a odpověděl: "Kontaktovala jsi mě z veřejné telefonní budky. Neměl jsem důvod pochybovat, protože jsem poznal tvůj hlas." "Poznal jsi můj hlas?" Jane se zasmála. "Takže nemáš žádný hmatatelný důkaz, že jsem tě kontaktovala a celou tu aféru rozpoutala, je to tak?" "Já… já…" Richard si najednou uvědomil, že udělal chybu. V duchu si spílal za hloupost a říkal si, že takhle neměl odpovídat. Chvíli se sbíral a přemýšlel, a pak konečně řekl: "Už jsem tvůj hlas slyšel dřív a je dost specifický. I když ses snažila napodobit cizí přízvuk, nepochyboval jsem, že jsi to ty. Navíc jsem tě viděl osobně, když jsme se o tom bavili tváří v tvář a předala jsi mi nějaké fotky." "Jak si můžeš být tak jistý? Obvinit někoho jen na základě hlasu, nepřijde ti to absurdní?" Jane okamžitě poukázala na Richardovu chybu. "A co se týče osobního setkání a těch fotek, máš na to nějaký důkaz? Záznam z kamer? Fotky? Nahrávku?" zeptala se Jane. "Já…," koktal Richard a začal se potit. Nic z toho neměl. Celé to bylo zinscenované, aby Jane zničili. "A ještě něco, ten hlas v telefonu nebyl můj. Použila jsem aplikaci na změnu hlasu," vysvětlovala Jane. "Tvrdíš, že jsi mě viděl osobně, tak jak jsi nepoznal, že mám jiný hlas?" "Nechceš mi snad tvrdit, že jsem před tebou používala měnič hlasu, že ne?" Ve skutečnosti Jane dokázala změnit hlas i bez aplikace. Použila ji jen proto, aby lépe odhalila tu špinavou hru. Díky svému novému životu znala Jane budoucí události, což jí dávalo velkou výhodu. Byla neporazitelná, protože se dokázala ubránit vlivu své rodiny a řídit běh budoucích událostí. Možná to byl dar, který dostala od boha po svém znovuzrození. Richard byl bezradný, protože tohle se vůbec neshodovalo s tím, co mu bylo řečeno. Tvrdili mu, že Jane je bázlivá, vždy se snaží všem zavděčit a nechá si všechno líbit. Stačí na ni trochu zatlačit a bude prosit o odpuštění a vezme vinu na sebe. Richard nikdy nečekal, že mu Jane zavolá a bude ho takhle grilovat. Ten chlap mu slíbil, že Jane z toho nebude dělat vědu a že ten plán je dokonalý. Jinak by se Richard nikdy neodvážil pomlouvat dceru Fowlerových. Pokud by se něco pokazilo, jeho kariéra i život by byly v troskách. Madelyn se rozbušilo srdce. Nemohla uvěřit, že Richard všechno tak snadno prozradil. Začala se divit, jak se takový idiot jako Richard mohl dostat na takovou pozici. Ačkoli Jack a ostatní Jane nevěřili, cítili, že něco nesedí. "Pane Goode, co se to tady děje? Tvrdil jste, že vás k tomu donutila Jane!" vyštěkl Jack skrz zaťaté zuby. "Pane Fowlere, myslím, že došlo k nedorozumění… Někdo se musel vydávat za slečnu Jane Fowlerovou a nastrčit mě," snažil se Richard zachránit. Musel si vymyslet nějakou výmluvu, aby si zachránil kůži. Netušil, kdo za tím vším stojí, ale ta nabídka byla příliš lákavá. Richard ale tušil, kdo by mohl stát za tou virální kampaní o falešné a pravé dědičce Fowlerových. Ale kdyby to jméno vyslovil, byl by to jeho konec. "Já tomu přijdu na kloub," řekl Jack a jeho pohled se upřel na Madelyn. Madelyn sklopila hlavu a ramena se jí třásla vzlyky. Vypadala tak uboze, že ji Jack chtěl obejmout. Okamžitě ale zavrtěl hlavou. Musí být přece naprosto nevinná. Je laskavá, naivní a nikdy by nevymyslela tak podlý plán.