Sabrinina perspektiva: Šla jsem dál. Co nejdál od jídelny. Nevěděla jsem, kam jdu. Jen jsem šla dál. Slzy se mi draly do očí a já se vehementně bránila pláči. Zuřivě jsem si otírala oči a říkala si, ať se vzchopím. Dostala jsem se do nějaké náhodné místnosti, jedné z těch v paláci. Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře. Vypadalo to jako stará klavírní místnost. Okna byla otevřená a vpouštěla