Sabrinina perspektiva: "Odneste ji mi z očí." Plivl, hněv zdůrazňoval každé jeho slovo. Znamená to, že budu žít další den?! Nebo je moje smrt jen odložena? Zatímco se lady Nifra klaněla, podívala jsem se přímo na alfu alf. "Co Zayn udělal?" Zeptala jsem se a ujistila se, že mám měkký tón, aby si to nerozmyslel a nezabil mě tady hned. "Udělal... udělal něco špatného?" "Ptáš se na to, jako bys nebyla jeho družka?! Jako by sis nebyla vědoma jeho nechutných činů?! Jsi opravdu dobrá v hraní," "Já ne... já nevím, o čem mluvíte, vaše veličenstvo." Ó nebesa, on je šílený. On je teď tak šílený. Zayne, proboha, co jsi udělal! Jeho oči se zúžily do krvavě rudých štěrbin. "Děti." Plivl s odporem. "Tvůj druh posílal děti jako oběti. Mladé dívky, které nezahlédly ženskost." Spadla mi čelist. Co. To. Kurva?! "Co k tomu máš říct?" Neměla jsem slov. Všechna mi unikla. Zayn posílal děti jako oběti?! Nejdřív mi lže, že dívky, které byly poslány, šly dobrovolně, a teď posílal nezletilé? Jak dlouho to trvá? Zírala jsem na alfu alf a přála si, aby se země otevřela a spolkla mě. Není divu, že je tak naštvaný. "Neměla jsem o tom tušení, vaše veličenstvo." Řekla jsem a uklonila se. "Zayn už není můj druh a hluboce se omlouvám za jeho činy." Ušklíbl se. "Jsi jako on, o tom není pochyb." "Ne! Přísahám, že jsem..." "Nifro, odveď ji. Bude sloužit jako otrokyně v Bílých křídlech, dokud neřeknu jinak." Lady Nifra mě popadla za paži a táhla mě, ignorujíc mé prosby a výkřiky. Nejsem jako Zayn! Nejsem jako ten odporný podvodník! Nejsem! Přísahám na svůj život! "Vrať se ke mně, až budeš hotová." Řekl Nifře. "A nechoď pozdě." Uklonila se a stále mě pevně držela. "Ano, vaše veličenstvo." Otočil ode mě hlavu, výraz v jeho tváři byla chladná smrt. Teď určitě umřu. Vím to. ***** Lady Nifra mě vzala do "Bílých křídel". Neměla jsem tušení, co to je, dokud jsme do nich skutečně nevešly. Bylo to jako křídlo hlavního domu smečky, spojené s domem smečky chodbou se skleněným krytem a mramorovou podlahou. Kdybych ignorovala bušení svého srdce a strach, který mi proudil krví, zastavila bych se a obdivovala noční oblohu nad skleněnou kupolí nad hlavou. Zastavila bych se a podívala se za skleněné stěny na krásné zahrady, které vypadaly v měsíčním světle étericky. Ale nezastavila jsem se, abych obdivovala jejich krásu. "Lady Nifro, prosím," otočila jsem se, abych ji prosila. "Já nemůžu... nejsem taková, jak říká." Otočila se a podívala se na mě, její oči se mi vpíjely do mých. "O tom má rozhodnout Jeho Veličenstvo, a ne já." Do očí se mi draly horké slzy. Být zesměšňována jako Zaynova opovrhovaná a odmítnutá Luna byla jedna věc. Nějak jsem se dokázala vyrovnat s tím, že všichni vědí, že šukal s mojí sestrou, otěhotněl ji a sesadil mě z trůnu. Dokázala bych žít s tím, že všichni vědí, že jsem byla odmítnuta. Dokázala bych žít s tím, že moje sestra seděla na mém trůně, šukala s mým druhem a vzala mi můj titul. S tím vším bych dokázala žít. S čím bych nedokázala žít, bylo to, že si alfa alf myslí, že jsem jako Zayn. Děti. Jak mohl být Zayn tak krutý, aby poslal děti na smrt?! Když jsme procházely skleněnou chodbou, přála jsem si, aby se sklo nade mnou záhadně roztříštilo a ponořilo mě do rychlé a bezbolestné smrti. Dostaly jsme se k údajnému Bílému křídlu, vidím, proč se tak jmenovalo, protože stěny byly celé bílé, většina nábytku byla také bílá. Byla to nádherná budova, ne tak velkolepá jako dům smečky, ale přesto krásná svým vlastním způsobem. Tady bylo méně stráží, a i když jsem nějaké stráže viděla, byly to ženy. Všechny se uklonily lady Nifře a znovu se na mě usmály. Prošly jsme chodbami a schodišti, pokoji a tak dále, dokud jsme se nedostaly do kuchyně. V momentě, kdy jsme do ní vešly, bylo to, jako bych vešla do jakési pohádkové země. Vzduchem se nesl jemný smích dívek, které připravovaly to, co vypadalo jako večeře. Měly na sobě splývavé bledé šaty, některé měly na hlavách květinové věnce. Každá z těch dívek vypadala jako princezna. "Lady Nifro!" Jedna z nich nás zahlédla a zalapala po dechu. Všechny se otočily a hluboce uklonily. "Pokračujte." Řekla lady Nifra. "Betty?" Žena středního věku vykročila vpřed a uklonila se. Lady Nifra mě šťouchla dopředu. "Má tu být otrokyní, nařídilo to Jeho Veličenstvo." Ve vzduchu zavládlo nepříjemné ticho. Všechny dívky se na mě dívaly s různým stupněm šoku ve tvářích. Dokonce i Betty. "Dobře," Betty si odkašlala. "Jak se jmenuješ, dítě?" "Sabrina." Řekla jsem. "Vítej." Řekla nejistě. Podívala se na lady Nifru. "Zítra?" Zeptala se prosebným tónem. "Ano. Doufám, že ano." Betty se rozzářila. "Sabrino, miláčku, pojď dál. Přidej se k nám při přípravě večeře." Přikývla jsem. Všechno mi teď připadalo neskutečné. Co je to za místo? Kdo jsou tyhle dívky? A proč mám z toho všeho špatný pocit v žaludku. ***** Bílá křídla byla místem, kde žily dívky poslané alfě alf jako oběti. Když jsem se zeptala, jestli čekají na porážku, divně se na mě podívaly a zasmály se. Ne, řekly. Tady nikdo neumírá. Zeptala jsem se proč, a nikdo mi nebyl ochoten dát odpověď. Jsi otrokyně, řekly. Nezasloužíš si to vědět. Spala jsem v malé tmavé místnosti se dvěma svíčkami pro světlo a otrhanou dekou, která poskytovala chabé teplo. Než vyšlo slunce, byla jsem hrubě probuzena studenou vodou a donucena uklízet chodby. Poté jsem musela uklízet pokoje, a tehdy jsem pochopila, co se skutečně děje. Tohle byl harém. Všechny dívky tady žily luxusním životem. Jejich pokoje byly krásné, s pohodlnými postelemi a koberci a lustry a výhledem na zahrady za poli. Všechny se stravovaly ve velké hale, kde vzrušeně klábosily o čemkoli. Zaslechla jsem od jedné z nich, když jsem drhla stěny, že se brzy vdává. Nikdo neumírá, řekly. Jsou všechny ty příběhy o tom, jak alfa alf pojídá jejich srdce, falešné? Pokud ano, neměla bych být teď jako ony? Popíjet drahý čaj s dortíky a mluvit o svých vlasech? Podívala jsem se na své oblečení a do očí se mi nahrnuly slzy. Byla jsem jako zvratky v symfonii, obklopená princeznami. Dostala jsem na sebe fádní šedé oblečení, vlasy jsem měla ledabyle svázané na hlavě. Všechno kvůli Zaynovi. Z toho, co jsem dokázala posbírat při práci, většina z těchto dívek měla podobný osud jako já. Donuceny, uneseny, poslány sem proti své vůli. A přesto si mohly žít pohodlně. Byly tu dokonce šťastnější a některé z nich se už nikdy nechtěly vrátit. Různé příběhy o alfě alf mě mátly. Ale neslyšela jsem, že by se o něm někdo zmiňoval v žádných rozhovorech. A když jsem se zeptala, dívky se mi ušklíbly. Den se postupně chýlil ke konci. Každá kost v mém těle mě bolela a pálila. Jela jsem na výpary, dlaně jsem měla pokryté puchýři. Na koleni jsem měla řeznou ránu, která ještě krvácela. Vypadala jsem jako odpad. Cítila jsem se jako odpad. Dotáhla jsem se do svého pokoje, dychtivá sníst svou večeři z půlky sendviče a jít spát na tři hodiny, po kterých bych byla nucena vstát a opakovat svou rutinu. Den první, a přesto se zdá, jako by uplynul rok. Do někoho jsem narazila, síla nárazu poslala mé slabé tělo letět zpět. Dopadla jsem na zadek, bolest mi vystřelila do hlavy. "Au," zasténala jsem. "Kam koukáš, kryso!" Zavrčel nade mnou hlas. Podívala jsem se nahoru a uviděla dívku. Zatímco ostatní dívky byly jako princezny, tahle byla jako celá královna. Byla oblečená v červeném hedvábí, šperky a diamanty zdobily její krk a zápěstí. Všechno na ní křičelo elegancí. Její jantarové oči na mě shlížely. Byla ohromující. Ale všimla jsem si, že její vlasy jsou trochu rozcuchané. Ten jediný druh rozcuchání, který pocházel ze sexu. "Nemůžeš se omluvit?!" Vyštěkla se rty zkřivenými v úšklebku. Postavila jsem se na nohy a oprášila se. "Promiň," řekla jsem bezmyšlenkovitě. Otočila jsem se, abych odešla, ale ona mě popadla za paži a otočila mě k sobě. "Ty musíš být ta nová dívka, slyšela jsem o tobě," řekla s mrazivým úsměvem. "Jen abys věděla, odpustím ti tento dnešní čin. Příště už nebude." Způsob, jakým mluvila a vystupovala, byl jiný. Ah, už si vzpomínám. Zaslechla jsem, jak si dívky povídají o hierarchii na tomto místě. Jak dívky, které přišly první, mají větší postavení a výsady. A ty, které strávily v harému déle, byly uctívány novějšími dívkami. Mluvily také o jedné konkrétní dívce, jediné, která viděla alfu alf tváří v tvář. Jejich vůdkyně, dalo by se říct. Blair. Neměla jsem pochybnosti, že ona je ta, která stojí přede mnou. A neměla jsem pochybnosti, že s ním taky šuká. Všichni to věděli.