Sabrinina perspektiva:     Ranní slunce mi pražilo do zad, když jsem rozprostírala poslední prostěradlo na šňůry. Slunce mi nevadilo, bylo mi příjemně teplo. Za pár hodin mi bude horko, ale teď to bylo jako vřelá náruč. Poodstoupila jsem a obdivovala svou práci, tvář mi rozzářil úsměv. Bílá prostěradla se v měkkém ranním vánku vlnila a voněla levandulovým mýdlem. Něco z té vůně se přeneslo i na mě