SABRININ POHLED: „Nemám tušení?“ zeptala jsem se. „Nechápu…“ „Víš co, lehni si. Jdi do postele a lehni si.“ Otočila jsem se a podívala se na postel. „Dobře…“ Zamumlal něco, čemu jsem nerozuměla. Šla jsem zpátky k posteli a strnule jsem si lehla. Nechápu, co se děje, ale myslím, že je zklamaný? „Uvolni se,“ řekl jemně. „Jsi ztuhlá jako prkno.“ „Snažím se,“ odpověděla jsem. „Když řeknu, abys ses dot