Nalaila, jeho ubohá malá sestra. Vzdal se naděje, že ji ještě někdy uvidí v smrtelné podobě. Zavřel oči a tam byla, ve smrtelné podobě, přímo tam ve vzpomínkách, které časem začaly blednout, ale dělal všechno, co mohl, aby se jí zoufale držel. Světlé vlasy, tak blond, že byly téměř zlaté, její krásné hnědé oči, její krásný úsměv… "Nech mě, Degare. Chci být sama." Sama. Vždycky sama. Byl na to zvyk