Pro Boha. Ismena se zakolísala zpět. Bez ohledu na to, jak moc očekávala, že to bude pravda, nepřipravilo ji to na jeho doznání. "Chtěl jsi mi to vůbec někdy říct?" vydechla šeptem, hrdlo suché jako smirkový papír. "Ne." Bolelo to. Nemělo by, ale bolelo. "Proč?" "Protože nemám v úmyslu si nikdy nikoho vzít. Tebe ani nikoho jiného. Nechci družku. Nechci dítě." Každé slovo bylo krátké a tvrdé. "Proč