Další krok vpřed a on vstoupil do jejího osobního prostoru, opět ji uvěznil u zdi – ale tentokrát si byla jistá, že ji nechce jen bezduše políbit. Spíš ji zavraždit. Ismena pevně zavřela oči. „Prosím, prosím, prosím, smiluj se! Nechtěla jsem t-tvoji prsten zastavit, ale potřebovala jsem peníze! Vím, že to ode mě bylo hloupé –“ „To od tebe vskutku bylo hloupé.“ Vypadal a zněl naprosto klidně, ale v