"Nevypadáš zrovna nadšeně, Alfo králi," odvětil Alphose. Wolfariane Daminor Throne mu věnoval další pohled. "Nemusím vypadat nadšeně, že tu jsem, Alphosi." "Samozřejmě, Alfo králi." "Jsi propuštěn." Lehce sklonil hlavu a otočil se ke dveřím. "Ach, a Alphosi?" "Ano?" Otočil se zpět. Wolfariane konečně uklidil podepsané dokumenty a upřeně se na něj zadíval. "Jsi puma a zdá se, že jsi nervózní. Jako muž, který je pumou i vlkodlakem, ti mohu říct, že mezi těmito dvěma druhy není velký rozdíl. Oba druhy potřebují občas upustit páru, jinak zvíře uvnitř nenajde klid." Překvapivě jemný výraz nahradil zamračený pohled, který mu dříve hyzdil tvář. "Víš, jak nebezpečné to může být." Jeho Alfa měl pravdu a on to věděl. "Půjdu si zaběhat při západu slunce." "Běhání může jen zmírnit napětí. Potřebuješ sex," prohlásil bez obalu. "Kdyby běhání fungovalo tak dobře, vlci by nebyli obtěžováni úplňkem, který nás nutí pářit se se samicemi. Už to máš dávno za sebou a cítím neklid tvé pumy. Víš, co to znamená. Já se dokážu ovládat, ale ty s tím musíš něco udělat, než to začnou cítit i mladí samci, ztratí kontrolu a začnou se násilím vnucovat samicím." "Samozřejmě, Alfo králi. Postarám se o to okamžitě." Wolfariane jednou souhlasně přikývl. Alphose znovu sklonil hlavu a odešel z jednací síně. OKLAHOMA CITY, OKLAHOMA Ismena se s hrůzou dívala na dvě bílé a tři hnědé pilulky v dlani. Neměla ráda polykat pilulky. Kdyby jen mohla udržet své srdce v dokonalém rytmu bez těchto léků. Těžce polkla, aby si zvlhčila náhle suché hrdlo, zavřela oči a spolkla pilulky. Bez zbytečného otálení je zapila vodou. "Eno!? Večeře je hotová!" ozval se z obývacího pokoje hlas Valentiny. "Už jdu!" Odpověděla hlasitě a rychle, aby zabránila sestře, aby přišla do její ložnice a viděla ji s lahvičkou pilulek. Když už mluvíme o lahvičkách s pilulkami, byly téměř prázdné. Potřebovala si nechat předepsat nové, ale stálo by to majlant. Poté, co zaplatila všechny své výdaje, jí na to nezbyly peníze. "Sakra. Budu se o tebe starat jindy," řekla své lahvičce s pilulkami, než otevřela zásuvku u postele a vrátila ji zpět tam, kam patřila. V obývacím pokoji zamířila rovnou k jídelnímu stolu, kde už na ni čekala její rodina, a zaujala jedinou volnou židli. Jako obvykle všichni sklonili hlavy, zatímco se jejich matka modlila. Amélie, její matka, byla hluboce věřící žena, která se snažila vychovávat je křesťansky. Po modlitbě se všichni pustili do jídla. "Tak jak šlo nakupování?" zeptala se Valentina, která se snažila rozkrájet své tvrdohlavé hovězí maso na menší kousky. "Šlo to dobře. Sandra mi pomohla. Mám všechno, co budu potřebovat," odpověděla Ismena s plnou pusou kastrůlku s bramborovými hranolky. "Jsem tak ráda, že sis vzala volno z práce a přijela k nám," řekla Amélie. "Nevídáme se moc často. Tyhle tři týdny mě opravdu potěšily. Teď jsem jen smutná, že už se vracíš do práce." "Ne, mami, nevracím se do práce. Odjíždím z Oklahomy. Jedu do New Yorku." Oči jejích rodičů se současně rozšířily. Podívali se na sebe, než se zaměřili na ni. "Do New Yorku? Proč?" zeptala se matka. "Žila jsem v Oklahomě celý život. Chci vidět nová místa, dýchat jiný vzduch, poznat nové lidi, prozkoumat nové věci a trochu se pobavit..." Pokrčila rameny. "Je to jako dovolená, na týden nebo dva." "Páni, to mě překvapuje. Vždycky jsi mluvila o tom, jak moc nenávidíš cestování a dálkové cesty. Nikdy jsme si nemysleli, že bys opustila Oklahomu," poznamenal otec a žvýkal salát v ústech. "Nikdy jsem si nemyslela, že brzy umřu," zamumlala si pod nos. "Co jsi říkala?" "Nic." Rychle ujistila otce. "Myslela jsem, že je na čase, abych zkusila nové věci." "Určitě tě podpoříme. Kdo ví, třeba si najdeš mladého muže," na tváři Amélie, mírně vrásčité, ale velmi krásné, se objevil zasněný úsměv, "vdáš se a budeš mít sladké, krásné děti." Valentina si odfrkla. "Jako by. Každopádně s matkou souhlasím. Konečně si neodíráš zadek pro toho tvého šéfa. Kdo ví, třeba zaujmeš nějakého fešáka." "No, to není to první, na co myslím, to je jisté. Ale když se to stane, je to taky dobré," zalhala Ismena a spolkla náhlou hrču v krku. "Každopádně tohle jídlo je výborné, mami. Chyběla mi tvá domácí kuchyně." Vřele se usmála na matku, která jí úsměv oplatila. "Jsem opravdu ráda, že jsi tady, Eno. Kdy ti odlétá letadlo?" "Za tři dny." Vzduchem se rozlehl zvuk padající lžíce. Amélie se natáhla přes stůl, vzala dceru za ruku a jemně ji stiskla. "Uvařím ti v příštích třech dnech víc tvých oblíbených jídel." Umírám. Slzy jí hrozily zaplavit oči, ale usilovně zamrkala, aby je udržela na uzdě. "Ztloustnu kvůli tobě, mami," škádlila ji. "Trocha váhy neuškodí. Pořád budeš krásná." Ismena stiskla matčinu ruku. "Mám tě ráda, mami." "Já tebe taky, moje holčičko." Amélie se na ni láskyplně usmála. •••••• O několik hodin později se Alphose ocitl v domě Eline, kamarádky z smečky. Jakmile vycítila jeho neklid, ochotně mu nabídla sex, což je mezi jejich smečkami běžná praxe. Měňavci si jako úzce spjatá rodina vždy navzájem pomáhali, zvláště pokud šlo o jejich potřeby jakožto shapeshifterů. Sexuální kontakt, když je potřeba, je svobodně poskytován s vřelostí a opravdovou láskou k členovi smečky a muži si svých žen za to váží. Poté, co se oddali svému intimnímu setkání, Alphose vyjádřil svou vděčnost a úctu polibkem na Elinino čelo, než vstal z postele, aby se oblékl. Eline ho následovala a s vřelým úsměvem ho pozvala, aby se k ní připojil na večeři. Přijal její nabídku a společně odešli do kuchyně, kde se posadili a sledovali, jak připravuje omelety. Alphosova puma byla nyní klidná a cítil se uvolněněji než už dlouho ne. Věděl, že Eline je dobrá přítelkyně, a svěřil se jí se svým setkáním s potenciální družkou a s tím, co o tom Alfa král řekl. "Je ráda, že umírá?" Eline se otřásla. "To je kruté, i na Alfa krále." "Může se to zdát kruté, ale víš, proč má výhrady vůči 'normálním' lidem. Jeho minulé zkušenosti s nimi nebyly pozitivní," vysvětlil Alphose. Eline chápavě přikývla. "Dřív jsem to cítila stejně, ale už ne. Ne všichni jsou jako... 'oni'. Kromě toho se Kara a Nomah staly mými dobrými přítelkyněmi a hluboce mi na nich záleží." Alphose se usmál při zmínce o dvou lidských družkách členů jejich smečky. "Ano, jsou jako andělé. Wolfariane je má taky rád." "Jsou to rodina," zopakovala Eline. "Alfa, kterého nazýváme Bůh za boží milosti, si získal lásku a úctu všech, protože upřednostňuje naše blaho před svým vlastním. Když se měňavčí samec spáří s lidskou samicí, odloží svou animozitu a přijme ji jako součást smečky – jako rodinu." Elinina slova zněla pravdivě. "No, udělal jsem chybu, když jsem se ho zeptal, co by se stalo, kdyby ta umírající, nespárovaná lidská samice byla jeho družka, vzhledem k tomu, čím si kvůli lidem prošel. Nemyslel jsem jasně," přiznal Alphose. "Tvá puma byla neklidná a on to chápe," ujistila ho Eline. "Alfa král má neuvěřitelnou sílu. S našimi druhými polovinami bojujeme každý den a často ztrácíme kontrolu. On má v sobě dva silné druhy a zřídkakdy ztratí kontrolu nad čímkoli." Otřásla se. "Nemůžu si pomoct, ale zajímá mě, jak to dělá." "Nikdo to neví, Eline. A když vezmeš v úvahu to, co si od lidí vytrpěl, když byl mladší..." Alphose se odmlčel a zavrtěl hlavou. "Ostatní vlci se zbláznili a stali se z nich tuláci." "Děsí mě, když pomyslím na to všechno, čím si prošel, i když vím, že by mi nikdy neublížil," přiznala Eline a na tváři se jí objevil úsměv, když dál míchala na pánvi. "Představ si, že by jeho družka byla člověk? Jsem si jistá, že by mu nebesa tak krutý žert neudělala. Vůbec si to nezaslouží. Sakra, ani ta lidská samice si to nezaslouží." Alphose si odfrkl. "To není možné. Kromě jeho legendární nenávisti k tomuto druhu se mu žádná lidská samice nemůže vyrovnat. Ani v boji, a už vůbec ne v jeho sexuální chuti. Zemřela by rychleji než družka tuláka." "Když už mluvíme o smrti, měl bys informovat ostatní Alfy o té umírající, nespárované lidské samici, se kterou ses setkal, aby mohli posoudit jejich kompatibilitu s ní," řekla Eline a v hlase jí zazněl smutek a lítost. "Opravdu doufám, že její kompatibilita s jejím druhem překročí průměrnou úroveň. Tímto způsobem ji její Alfa může udržet naživu svým vlastním životem." "Je to rarita, Eline. Pouze dva páry ze stovek překročily průměrnou úroveň kompatibility. Ale v jejím případě je to klíčové," odpověděl Alphose. "Všichni máme štěstí, když dosáhneme alespoň nízké úrovně kompatibility, pokud vůbec nějaké." "To je pravda, ale pro ni to má velký význam," naříkala Eline a vypnula plyn. "Chudák žena... Je mi líto jejího Alfa, ať je to kdokoli." Alphose pokrčil rameny. "Je to mimo naši kontrolu. Nejdůležitější je, aby ji její druh našel a rychle si ji nárokoval. Už jen intimita s jejím alfou může udělat víc než jakékoli léky, které jí ti lidé dávají."