Vřískot, který se vydral z Ismenina hrdla, byl pronikavý až k prasknutí bubínků. Bolest byla tak nesnesitelná, že se Ismeně na okamžik zamotala hlava a myslela si, že omdlí. Tam dole jí pulzovalo, jako by ji rozpáral horký nůž. Bránila se mu, snažila se oddělit své tělo od jeho, ukončit tu ohromnou bolest, ale bylo to, jako by se snažila pohnout zdí. Teď už otevřeně vzlykala, stehna se jí chvěla,