Wolfariane Daminor Throne neměl sebemenší zájem věnovat té ženě pozornost. Vůbec ho nezajímalo, k jakému druhu patří. Když ale uslyšel její výkřik, probudily se v něm vlčí i pumí instinkty současně a vycenily zuby. Dlouho se shodovali na tom, že opovrhují neměňavci. Proč ho tedy dokázala takhle vyprovokovat? Snažil se to ignorovat, ale jeho citlivý sluch se najednou naladil spíš na zvuky vycházející z koupelny než na hlasitou hudbu v klubu. Slyšel její tlumené výkřiky a dokonce i sotva slyšitelné pohyby, jak se brání. Vlk byl čím dál neklidnější, a to zase znervózňovalo jeho. Teď prošel dveřmi, bez námahy zlomil zámek jediným zatlačením a zavřel je za sebou. Pohlédl na ty grázly, kteří tu dívku drželi. "Nech nás si to užít, kámo. My jsme ji našli první," řekl mu statečně ten, co ji držel dole. S těžkým polknutím nadějně dodal: "Můžeš se k nám přidat, jestli si chceš taky kousnout." Její zachránce to nijak neohromilo. Ismena si odfrkla a všimla si pohrdání vryté do tváře toho obrovského muže, když Not-so-lanky promluvil. Bylo by to komické, kdyby nebyla v nebezpečí ona. "Pryč od ní a ušetřete mě čas, kterého nemám nazbyt," zamračil se zachránce, zjevně muž, který nerad opakuje. Na Lankyho tváři nahradil chtíč hněv. "Co si jako myslíš, že jsi, že sem vtrhneš a—" Zachránce se sehnul, zvedl ho jednou rukou – s ptákem venku a vším – a odhodil ho stranou. Nedalo se to popsat jinak. Zvedl ho tak snadno, jako by zvedal lžíci, a mrštil jím přes místnost, takže Lanky narazil na záchodové prkénko. Ismeně spadla čelist. Nebyla jediná; i Not-so-lankymu visela čelist a oči mu vylézaly z důlků. Ale další tah toho muže ukázal, jak je bezohledný. Místo aby utekl, pustil ji, vytáhl z kapsy nůž a vrhl se na jejího zachránce s válečným pokřikem, který prořízl vzduch. Strhla se rvačka. Uprostřed toho zmatku se Ismeně podařilo zvednout se ze země. Zrovna když začala nabírat síly, spadl jí k nohám prsten. Na pár sekund zamrzla a zírala na něj. Na první pohled se ten prsten nepodobal obyčejnému šperku. Byl krásný, zlaté barvy a třpytivý. Sakra, ten jeho třpyt ji uchvátil. Svět kolem ní zmizel, zvuky utichly a ona se najednou cítila sama v tichém světě, s tímhle šperkem, který se leskl a prosil, aby si ho vzala. Tak se sehnula, zvedla ho a vsunula si ho do vycpávky podprsenky. Prodá ho a použije ty peníze na zaplacení účtů za lékaře! Spravedlnost pro jejího zbytečného útočníka. Žuch! Hlasitý zvuk roztříštil její zasnění a přiměl ji vzhlédnout právě včas, aby viděla, jak její zachránce mrštil Not-so-lankyho směrem k záchodovému prkénku. Dopadl na Lankyho a ještě víc vyrazil dech už tak poraženému muži. Oba dva omdleli. Nastalo ticho. Pak se zachránce otočil a zamračil se na ni. "Jejda!" Ucouvla před ním. Ten muž očividně nebyl nadšený, že je jejím rytířem v lesklé zbroji. Ve skutečnosti vypadal, jako by chtěl zmlátit i ji. "Nechci tu být," procedil skrz zuby. "Hej, nenech se mnou zdržovat," zamumlala. Proč mluvila tak nesrozumitelně? "Moc ti děkuju, že jsi mi zachránil život." "Drž se dál od problémů," nařídil. "S takovou tváří a tělem by ses měla snažit vyhýbat potížím, ženo." "Ano, můj osobní Pane a Spasiteli," zamumlala a uklonila se celým trupem. "Určitě si to budu pamatovat, až se vrátíš do svého ráje." Zvedla hlavu, pohlédla mu do tváře a trhla sebou. Rozhodně nebyl ohromen. Sakra, měl ten muž vůbec smysl pro humor? V obličeji měl ten nejčernější mrak, jaký kdy viděla. Zvedl se jí žaludek. "Ehm, myslím, že budu zvracet." Otočil se ke dveřím a začal vycházet ven. Otočila se, chtěla jít k umyvadlu a uložit tam své margarity, ale jak udělala krok vpřed, podvrtla se jí pravá noha. "Au!" Tvrdě dopadla na podlahu a chytila se za kotníky. "Podvrtla jsem si kotník! Bolí to jako čertovy koule! Sakra!" Její výkřik naplnil koupelnu. Zachránce se otočil a znovu ji probodl tím vražedným pohledem. Nic neřekl, nic neudělal, jen si založil ruce a pozoroval ji, jak křičí a kolébá svou zraněnou nohu. Zlý zachránce. Opakovaně se jí zvedal žaludek, nemohla tu touhu ovládnout. A s dalším záchvatem otočila hlavu doleva a zvracela. Vzduch se naplnil zvuky dávení a zvracení. Ismena sebou trhla, když ucítila silnou ruku na zádech, i když se neobtěžovala otočit a identifikovat majitele. "Klid. Čím víc se snažíš to pití udržet dole, tím víc ti bude pálit v hrudi. Zůstaň v klidu a nech to proběhnout," poučil ji ten známý hluboký hlas. V tu chvíli neměla Ismena jinou možnost. Čím víc se jí zvedal žaludek, tím víc ji začala bolet hruď, tak zavřela oči a řídila se jeho radou. O pár minut později se začala cítit lépe a pohlédla na něj. "Moc ti děkuju za—" Zachránce stáhl ruku, vstal a otočil se ke dveřím. Impulzivně se chytila jeho saka. "Prosím, neodcházej. Myslím, že mi něco dali do pití. Cítím se každou minutou víc opilá." "To se mě netýká, ženo," odsekl klidným, ale podrážděným hlasem. "Prosím, pomoz mi. Nenech mě tu samotnou, prosím," prosila a pevněji se chytila jeho saka. Byla si dobře vědoma toho, že ji nenávidí, ale byl její nejlepší šance, jak se odtud dostat bez úhony. "Nemůžeš mě takhle opustit. Mohlo by se mi stát něco strašného. Mohli by mě dokonce zavraždit, a pak tvé svědomí ponese tíhu mé krve—" "Nic nezatíží mé svědomí. O takové věci se nestarám," prohlásil věcně. Jediným trhnutím těla uvolnil své sako z jejího sevření. S každým krokem, který udělal ke dveřím, Ismena dál volala o pomoc. Neohlédl se. •••••••••• O několik minut později se z klubu vynořila mohutná postava, která nesla téměř v bezvědomí ženu, jež zpívala nesmysly hlasitým a nepříjemným tónem. Mávala rukama kolem sebe a usmívala se, jako by jí patřil svět. "Neeeebessssaaa naaaade mnouuuuuu jsou taaaak krásnááááá!!! Úplněěěěěk seeeeee na mě zaaaářivěěěěěě dívááá!!!" Zpívala. "Není noc úplňku. Úplněk se neobjeví ještě nějakou dobu, ženo," napomenul ji a kráčel temnou mýtinou s bystrým zrakem vlka. Wolfariane Daminora Thronea tahle zkušenost vůbec nebavila. Opravdu tu ženu opustil a vrátil se na své místo, aby počkal na Alphose, ale jeho druhé poloviny byly neklidné – zejména vlk – a to ho zase nechávalo rozrušeného. Nesnášel, když s ním jeho druhé poloviny nesouhlasily. Koneckonců, už dávno se kolektivně shodli na tom, že nemají v oblibě neměňavce. "Řekyyyyyy tečouuuu přímo přede mnouuuuu. Vidííííím dnoooo oceáááánuuuuu! Je toooo taaaam temnýýýý a zlověstněýýýý—" "Buď zticha, ženo," zasténal podrážděně. "Vidííííím leseeeeee přímo pod mýýýýýým noseeeem. Je divooooookýýýýý! Oh, chci být divooooookááááá!!!!!" Nejlepší bylo ignorovat ji a jít dál. Složí ji v nejbližším hotelu a bude pokračovat ve své cestě. Ta žena ho znervózňovala z různých důvodů, ale hlavně proto, že puma byla v její blízkosti neobvykle tichá a jeho vlk vyzařoval pocit spokojenosti. I s tou silnou vůní alkoholu a smrti, která se jí držela jako druhá kůže. Puma vždycky znervózněla v přítomnosti alkoholu a vlk nebyl nejšťastnější, když zaznamenal pach smrti, pokud to nebyla smrt způsobená jím. Proč ho tedy nedrápaly, nenaléhaly na něj, aby tu ženu pustil a vzdálil se? Pokračoval v chůzi, zatímco ona zpívala, dokud nedorazil k velkému hotelu a vstoupil do haly. Při pohledu na něj vyzařoval od většiny neměňavců a některých dospělých měňavců dominantně pach strachu; na to si zvykl. Proto ani nemrkl, když se strach stal hmatatelným mezi dvaceti lidmi v hale. Místo toho přistoupil k pultu a požádal o pokoj. Všichni se s obavami dívali na tu opilou ženu v jeho náručí a on prakticky slyšel jejich myšlenky. Věřili, že ji unesl. Nezajímal se o to. Jejich názory byly jejich věcí. Dokud mu nebránili, nevěnoval jim pozornost. Žena se zdála stejně nezúčastněná, protože pokračovala ve zpěvu svých neladných "písní" ještě hlasitěji. Jakmile dostal klíč od pokoje, otočil se a zamířil k výtahu. V ložnici vešel dovnitř a hodil tu ženu na postel. "Vidííííím dveeře peklaaaaa..." Hlasitě se jí zvedl žaludek, "...anděléééééé jsou šťastnýýýýýý!!!"