LAVO NIGHTCLUB, NEW YORK O týden později Ismena vstoupila do nočního klubu. Klub byl plný smyslně vypadajících tanečnic, krásných a spoře oděných. Někteří muži se smáli a tančili s těmito ženami, zatímco jiní si dávali panáky u baru. Řídký dým naplňoval vzduch a vytvářel snovou mlhu, a hvězdám podobné vpichy osvětlovaly potemnělý noční klub v pomalých, krouživých kruzích. Koutkem oka Ismena zahlédla jiskřivý záblesk napjatého mužského pozadí, jak se vráželo dopředu, dozadu, dopředu, do extatické ženy. Ismena zavrtěla hlavou. Tyhle ženy, které se jen ohnou v pase a souloží v klubu, jak to vlastně dokážou s takovou bezstarostnou lehkostí? Chce divokost, ale ne takovouhle. Posledních pár dní bylo pro Ismenu vzrušujících. Usmála se, když se blížila k baru, a vzpomínala na svůj čas v zábavním parku. Překonání celoživotního strachu z výšek na horské dráze byl triumfální moment. "Jen margaritu," odpověděla Ismena mladému blond barmanovi, který se zdvořile usmál. "Možná trochu mixu a nějakou tequilu," dodala, aniž by se chtěla opít. Pocit uvolnění ale nebyl špatný nápad. Když se připoutala na horské dráze, zpočátku to bylo těžké. Nicméně, když držela cizí ruku vedle sebe, začala si jízdu užívat. Většinu cesty křičela, ale dělala to s malým úsměvem na rtech. Nakonec překonala svůj strach a jezdila na horské dráze opakovaně, cítila se vítězně a povzneseně, když si odškrtla "Překonat celoživotní strach" ze svého seznamu úkolů. Do rána plánovala odškrtnout další dvě položky na svém seznamu: "Jít do klubu" a "Mít sex na jednu noc s úplně cizím člověkem." Na druhém konci klubu seděl muž na pohovce v odlehlé části a líně popíjel vodku. Vlk v něm si nápoj užíval, ale horský lev s ním nesouhlasil. Ne že by na něj alkohol někdy působil. Wolfariane Daminor Throne trpělivě čekal, až se k němu Alphose připojí, a klidně pozoroval všechno kolem sebe. Viděl ji vstoupit, ženu, která upoutala pozornost mnoha mužů v klubu, aniž by si toho byla vědoma. Když usrkávala svůj nápoj a občas se usmívala sama pro sebe, všechny oči sledovaly každý její pohyb. A proč by ne? Ta žena vypadala jako sex na nohou. Oblečená v těsných, koketních černých šatech bez ramínek, které zdůrazňovaly její tvarované tělo, vypadala ohromující. S jejími podmanivými rysy – párem oválných, hnědých očí, lákavými ústy ve tvaru volského oka a sametově černým obočím, které vrhaly stín pod její oči, kdykoli zvedla sklenici – byla nepopiratelně okouzlující. Přidejte k tomu bledě žluté vlasy, které jí splývaly přes ramena, a dostanete chodící, dýchající umělecké dílo. Ne že by to Wolfarianeho zajímalo. Neměl v úmyslu se stýkat s žádnými lidmi v klubu, zejména ne se ženou. Odvrátil zrak. Bezmyšlenkovitě si hrál s velkým, jiskřivým diamantovým prstenem na prostředníčku, než ho sundal a strčil si ho do zadní kapsy. Prsten měl značnou hodnotu a nechtěl přitahovat pozornost lidských zlodějů. Jeho oči skenovaly taneční parket a sledovaly pohyby těl, zatímco podrážděně upíjel další doušek svého nápoje. Co sakra trvalo Alphosovi tak dlouho? Od příjezdu do New Yorku v posledních několika dnech byl zaneprázdněn prací ve své společnosti, vyvíjel obchodní strategie s Cronusem, svými členy smečky a Alphosem. Jejich tvrdá práce a bezesné noci se konečně vyplácely a vedly k pozitivním změnám v prodeji jejich nových hnojiv. Ale cítil se vyčerpaný. Přišel do nočního klubu, aby si odpočinul, zatímco čekal, až Alphose vyzvedne zbývající papíry od Cronuse a připojí se k němu. Potřebovali prodiskutovat své plány a rozhodnout se, kdy odcestovat do Oklahomy. Silná kombinace vůní – sexu, nápojů a parfémů – v uzavřeném prostoru klubu bombardovala jeho nos a ztěžovala mu rozpoznat, zda je Alphose blízko nebo ne. Způsobovalo mu to nepohodlí. Černá paruka, kterou Wolfaraine nosil, aby zakryl své neobvykle zbarvené vlasy, ještě zvyšovala jeho nepohodlí. Sám od sebe se jeho pohled vrátil k ženě. Dva muži se k ní přiblížili. Z toho, jak jejich úsměvy postupně bledly, je musela odmítnout. Zdvořilým způsobem, soudě podle úsměvu, který jí zůstal na tváři. Potom vstala, mírně se zakymácela a zamířila k toaletě – pokud správně odhadl. Poté, co zmizela za dveřmi toalety, si ti dva muži vyměnili pohled plný zlých úmyslů. Následovali ji. Není to jeho věc. Odvrátil zrak. •••••••••••. "Proč by sis dopřávala tři margarity, když je očividně nezvládáš, ty idiote?" kárala Ismena svůj odraz v zrcadle. Necítila se úplně opilá, per se – stále byla schopná chodit stabilně na svých vysokých podpatcích, což bylo plus, ne? – ale cítila se uvnitř neobvykle uvolněně. Narovnala se do své plné výšky, která nebyla tak velká, a zakymácela se na nohou. Dobře, možná byla trochu opilá. Po umytí rukou zvedla kabelku, otočila se ke dveřím a... ouha. Ti samí muži, kteří se k ní přiblížili před několika minutami, teď blokovali její východ. Nebyla tohle dámská toaleta? Byla si jistá, že na dveřích bylo jasně napsáno "dámská", tak proč jsou tady ti lidé z pohlaví, které zradilo Ježíše? Nezáleželo na tom. Šla směrem k nim a ke dveřím, ale jeden z nich jí vstoupil do cesty a zabránil jí dosáhnout cíle. "Promiňte, blokujete východ," řekla tomu vytáhlému před ní. Ten ne tak vytáhlý se otočil a zamkl dveře. "Rádi bychom s tebou strávili nějaký čas, jestli ti to nevadí, Anděli." Odfrkla si: "Promiňte, kluci, ještě nejsem anděl, ale budu jím za dva měsíce, až vystoupím." Ukázala ukazováčkem nahoru. "To je POKUD se tam dostanu." Dostala by se vůbec do nebe? "Nejsem si tím jistá. Ne když chci využít své poslední dny tady co nejvíc." Vyčarovala zářivý úsměv a odhalila své bílé zuby. Podívali se na sebe zmateně a pak se otočili zpět k ní. "Pokud s námi budeš souhlasit, že si tu zahraješ, zařídíme, abys se cítila tak dobře," řekl ten ne tak vytáhlý, olízl si rty a lascivně se podíval na její prsa. "Smím odmítnout tuto velmi štědrou nabídku?" v duchu se snažila vybavit všechny triky sebeobrany a pohyby taekwonda, které se naučila před osmi lety od svého trenéra, ale její zamlžená hlava byla příliš pomalá. Zatracené margarity. Přiblížili se k ní a hrozivě se k ní blížili. "Obávám se, že nemůžeš, Anděli," řekl jeden z nich. Když se první ruka natáhla, podařilo se jí ji uchopit a... prask!! Zvuk lámání kostí naplnil vzduch. "Aaaaaah! Zlomila mi ruku!" křičel vytáhlý bolestí a držel zraněnou ruku nahoře. Ne tak vytáhlý se na ni zamračil. "Jo, vidím, že jsi bojovnice, mladá dámo. No, uvidíme, co umíš." Popadl ji za obě ruce a zkroutil ji a pokusil se ji znehybnit, ale ona se bránila ze všech sil. Zvedla nohy a dupala mu tvrdě na boty, což způsobilo, že zařval bolestí a na chvíli ji pustil. Dala se na útěk, ale vytáhlý ji popadl za vlasy – sakra, její nejslabší místo! – a zatáhl. Musela ustoupit s bolestivým výkřikem, aby jí vlasy nevytrhali z kořínků. "Už jsem tě chytil, co? Dám ti lekci, na kterou nikdy nezapomeneš!" Dokončil svou zavrčenou hrozbu silnou fackou na její tvář. Ismeně na chvíli zaléhalo v uších a nic neslyšela. Také se jí točila hlava... v kombinaci s jejím opilým stavem ztratila sílu a úplně mu padla do náruče. Ne tak vytáhlý se vzpamatoval a znovu ji popadl za ruku, tentokrát ji úplně znehybnil. "Teď tě mám, mrcho!" zaštěkal ne tak vytáhlý, přitiskl její ruce k jeho zpocenému podpaží a použil jeho paži, aby jí zabránil v úniku. Potom ji popadl za prsa a zmáčkl je tak silně, že jí z úst vyšel hlasitý výkřik. Začala křičet o pomoc tak hlasitě, jak jen mohla, a kroutila tělem pryč od jejich odporných rukou. Podařilo se jí křičet jen několik sekund, než jí vytáhlý zakryl ústa dlaní a účinně ji umlčel. Volnou rukou vytáhl z kapsy kapesník a uvázal jí ho kolem úst. "Tohle tě určitě víc umlčí," řekl, udýchaný z jejího boje. "Jak bychom měli postupovat?" zeptal se ne tak vytáhlý svého kamaráda. "Půjdu první, protože ty držíš její ruce a nohy v zajetí. Polož ji na zem. Za pár minut bude vyřízená a sexy pro nás, ale do té doby nemůžu čekat," řekl a už si rozepínal kalhoty. Na tom kapesníku přitisknutém k jejím rtům něco je, pomyslela si Ismena s hrůzou. Začínala se cítit ještě uvolněněji než předtím. Pokračovala v boji, jak nejlépe mohla, zatímco ji ne tak vytáhlý pokládal na podlahu v koupelně a stále omezoval životně důležité části jejího těla. Náhle se dveře rozletěly. Na okamžik si myslela, že se jí to zdá – koneckonců slyšela, jak zamkli dveře – ale když se jí podařilo trochu se posunout na stranu a podívala se... Ve dveřích stál muž. Ne, ne "stál". Vyplňoval dveře. Byl to vůbec muž? Byl obrovský. Ne tlustý, ale zabíjím-lidi-a-jím-jejich-kosti-k-snídani typ. Měl neusmívající se, velmi pohlednou tvář – pokud jí její opilé oči říkaly pravdu – svalnatý jako kulturista, černé vlasy a paže jako kmeny stromů. Ne-be-ská hrůzo! Jediná věc, která křičela "Nejsem tu na správném místě!" byl jeho černý oblek – prostě mu neseděl. Vypadalo to, že se ho snaží zkrotit, ale žalostně selhává. Ten muž vnesl "H" do slova Hrozivý. "Kdo sakra jsi!?" vytáhlého hlas se třásl. Jo, nebyl to jen její opilý stav, v pořádku. Ten muž byl nepopiratelně děsivý, pokud dokázal takto ovlivnit její útočníky. Když promluvil, jeho hlas byl nejhlubší a nejautoritativnější, jaký kdy slyšela. "Odstupte od té ženy. Nechci tu být, tak neztrácejte můj čas."