Jediné, co Ismena slyšela, bylo hlasité bušení srdce v hrudi, když se vlk otočil a zaměřil se jen na ni. Jeho bílá srst zrudla, jako by byla potřísněna krví. V zubech držel dlouhou, krvavou kost pumy, kterou právě roztrhal. Potom se ladným krokem vydal k ní. S těžkostí polkla. Nehýbej se, Ismeno! Ani se neopovažuj pohnout! Ani se neopovažuj utéct! Tohle je Wolfariane, on ti neublíží! *Za boží milo