Nalailina ložnice. Zastavil se před ní. „Srovnej si šaty a nehni se odtud ani o píď, Ismeno, ano?" Tvrdost v jeho hlase a bolest v jeho očích ji přiměly souhlasně pokývat hlavou. „A-ano." Odtáhl se od ní, došel na konec chodby, otevřel dveře a vstoupil. Alfa Alphose ležel na podlaze Nalailiny kobky, obklopen vlastní krví jako dekou. Měl zavřené oči. A nespal. KAPITOLA 34. JSEM TVÁ SPŘÍZNĚNÁ DUŠE..