Jeho tón byl stejně hluboký, jak si ho pamatovala, a stejně nebezpečný, ale kupodivu ji neděsil tak, jako dřív. Ismena se k němu otočila na druhé straně kuchyně. "Všechny moje léky?" "Ano, všechny." K čemu je asi použije? To bylo jedno. Vytěsnila to z mysli. "Dobře, udělám to." "Co kdybych ti ukázala město?" nabídla Eline s vřelým úsměvem. "To bych moc ráda!" Už se na to těšila. "Už se nemůžu dočk