Kapitola čtvrtá •ALEXANDER• Konečně nastal ten den. Den, kdy se budu ženit s čarodějnicí v lidském rouše. Uběhl měsíc od chvíle, kdy mě Scarlett navštívila v kanceláři a řekla, že se musíme lépe poznat, a já jsem se o ní pár věcí dozvěděl. Zjistil jsem, že miluje čtení a nakupování, mimo jiné. Také skvěle vařila a ráda experimentovala v kuchyni; jsem si téměř na sto procent jistý, že bych její jídlo neochutnal. Nevěřil jsem jí, že by mě neotrávila, aby našla cestu z manželství. Zaklepání na dveře mě vytrhlo z myšlenek. „Dále!“ zakřičel jsem na toho, kdo stál u dveří, a pokračoval jsem v zapínání bílé košile. Dveře se otevřely a do hotelového pokoje vešel Kevin. Byl to můj svědek, už oblečený v obleku. „Čau, kámo, ty ještě nejsi hotový?“ zeptal se, když se postavil vedle mě. „Jo. Za chvilku budu.“ odpověděl jsem. „Měl bys si pospíšit. Hosté už přijíždějí na místo konání.“ prohlásil a já jsem si povzdechl. „To je jejich problém. Dostaneme se tam, až budu připravený.“ řekl jsem. Vzal jsem si sako smokingu a oblékl jsem si ho. Také jsem si vzal motýlka a upevnil ho. Když jsem byl hotový, nasadil jsem si zlaté hodinky. Také jsem se navoněl parfémem a podíval se na sebe do zrcadla. Fešák jako vždy. „Už jsi hotový? Vždycky trávíš spoustu času oblékáním.“ poznamenal Kevin a protočil očima. „Samozřejmě, chlap musí vypadat dobře pokaždé,“ zasmál jsem se, když jsem se dál prohlížel. „Už jsi se dostatečně obdivoval? Měli bychom vyrazit.“ řekl Kevin netrpělivě a po další minutě zírání na to, jak jsem fešný, jsem odpověděl. „Ano, můžeme jít teď.“ „Trvalo ti to dost dlouho.“ řekl s zamračením. Opustili jsme hotelový pokoj a jeli výtahem do haly. Kromě recepční tam nikdo nebyl, protože jsme si zarezervovali celý hotel pro soukromí. Prošli jsme do garáže, kde čekala limuzína. Dveře nám byly otevřeny a my jsme vklouzli dovnitř. Po několika sekundách začal řidič jezdit na místo svatby nedaleko hotelu. Po patnácti minutách jízdy jsme konečně dorazili na místo konání. Když řidič zajel na parkoviště, viděl jsem svatební hosty, jak vstupují do extravagantního místa. Řekl jsem matce, že nechci na svatbě moc lidí, ale ona nebyla ta, která by poslouchala. Vsadím se, že moje matka pozvala celý Los Angeles. Velkolepý vchod byl pastvou pro oči, s tyčícím se obloukem zdobeným květinami a révami vedoucím do rozlehlého nádvoří. Nádvoří bylo obklopeno tyčícími se sloupy, složitě vyřezávanými s motivy listů a rév. Jemné, teplé světlo zaplavilo prostor, vrhající zlatavou záři na všechno a vytvářející atmosféru okouzlení a luxusu. Za boží milosti. Otec mi nařídil, abych se přišel podívat na to místo, a nebyl jsem zklamaný, když jsem to viděl. Možná nechci tu svatbu, ale určitě si přeji, aby to místo bylo prvotřídní, něco, co by se dostalo na titulní stránky místních i mezinárodních zpráv. Na konci nádvoří stála hlavní událost, svatební pódium. Pódium, kde bych zpečetil dohodu se ženou, která mě děsila k smrti. Bylo to elegantní mistrovské dílo, s tyčícími se bílými sloupy, složitě navrženými se zlatými motivy a závěsy z bílého hedvábí kaskádovitě dolů. Pódium bylo zdobeno hojnými květinami, vytvářejícími vonné aroma, které naplňovalo vzduch pocitem radosti a lásky. Krása pódia nijak nezmírnila mou nervozitu. Vše, co jsem měl na mysli, bylo, že budu během několika minut označován za ženatého muže. Kdo by si to pomyslel? „Pojďme, kámo,“ promluvil Kevin a my jsme se vydali do budovy odlehlou cestou odlišnou od té, kterou procházeli svatební hosté. Cestou jsme narazili na mou matku a ta mě prakticky zatáhla hlouběji do budovy a na pódium, Kevin běžel těsně za námi. „Kde jsi byl? Hledám tě.“ řekla matka udýchaně, když mě dál táhla. Ani jsem se neobtěžoval jí říct, aby mě pustila, protože by neposlouchala. „Byl jsem na cestě sem, očividně,“ odpověděl jsem s lhostejným výrazem. „No, měl jsi tu být před třiceti minutami. Svatba má začít za dvě minuty.“ prohlásila. „Cokoliv. Pojďme to mít za sebou.“ zamumlal jsem, ale nevěnovala mi pozornost. Brzy jsme dorazili na pódium a moje matka mě postavila na levou stranu pódia. Svatební oddávající už stál uprostřed a Kevin a nějací další družbové, kterým jsem se neobtěžoval podívat na tváře, se postavili za mě. Hosté seděli v řadách bílých židlí na trávníku, čelem k oblouku zdobenému růžemi a stuhami. Hudba začala hrát jemnou melodii a všichni otočili hlavy, aby viděli, jak nastupují družičky. Byly to dvě rozkošné sestry, dcery jedné tety, oblečené v růžových tylových šatech a držící košíky s okvětními lístky. Kráčely pomalu a elegantně a sypaly okvětní lístky na trávu. Plachě se usmívaly na lidi, kteří jim vrkali a tleskali. Když dorazily na konec uličky, posadily se vedle svých rodičů, kteří zářili pýchou. Hudba se opět změnila, signalizující příchod nevěsty. Všichni vstali a ohlédli se, dychtiví zahlédnout ji – všichni kromě mě. Snažil jsem se ze všech sil skrýt zamračený výraz na tváři. Scarlett ke mně důstojně kráčela s otcem po boku. Po několika sekundách dorazila tam, kde jsem stál, a její otec ji přede mnou předal. Položila mi ruce na mé a my jsme se postavili čelem k oddávajícímu. Po chvíli jsme si vyměnili sliby a nasadili prsteny, a pak nastal čas, abychom udělali to nevyhnutelné. „Nyní můžete políbit nevěstu.“ řekl oddávající a já jsem se málem zadusil. No, tady jde do tuhého. Zvedl jsem jí závoj a konečně jsem si mohl jasně prohlédnout její tvář. Vypadala okouzlující, s pravidelným a hezkým make-upem, ne s tím tmavým a děsivým, který obvykle nosila na obličeji. „Chystáš se mě políbit, nebo se na mě budeš dál dívat, jako bys nikdy neviděl nic tak krásného?“ zeptala se šeptem a já jsem se jí ušklíbl. „Ale prosím tě. Nechval se. Ani nejsi tak krásná.“ lhal jsem skrz zuby. „Já vím, že jsem. Ve skutečnosti jsem nádherná. Nepotřebuji tvé potvrzení.“ řekla s úsměvem. Chystal jsem se jí odpovědět, když si oddávající hlasitě odkašlal, a to bylo tehdy, když jsem si všiml, že se na nás všichni hosté dívají s tázavými výrazy v obličeji. „Nyní můžete políbit nevěstu.“ zopakoval a já jsem si povzdechl. „Teď, nebo nikdy,“ zamumlal jsem, když jsem jí sevřel tvář a ona zavřela oči. Položil jsem jí rty na její na zlomek vteřiny a během následující vteřiny jsem jí rty oddělal. Byl to spíš polibek na rty než polibek, ale zdálo se, že si toho hosté nevšimli, protože všichni vstali a začali tleskat a blahopřát nám. Poté, co veškeré šarády utichly, byl jsem na cestě k limuzíně, abych se vytratil z toho hluku, když mě zastavil můj otec. „A kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se, když se postavil přede mě a zablokoval mi průchod vchodem. No, mohl bych ho odstrčit, kdyby se mi pokusil zabránit… „Zpátky do mého sídla, očividně,“ odpověděl jsem s protočením očí. „Kam jinam bych měl jít? Do sirotčince?“ Byl jsem hrubý, ale to si zasloužil za to, že mě donutil do manželství, které jsem nechtěl. „Já nevím… Pravděpodobně jít potkat ty děvky, se kterými máš aféry.“ řekl a já jsem zasténal. „Prostě mi uhněte z cesty, prosím. Už mám toho nesmyslu dost.“ vydechl jsem. „No, synu, dneska nepůjdeš domů.“ promluvil a já jsem se na něj zmateně podíval. „Cože? Už jsem udělal tu Bohem zapomenutou svatbu, kterou jsi mi vnutil. Co ještě ode mě chceš? Můj život?“ zeptal jsem se rozzlobeně. „Ne, synu, svůj život si můžeš nechat. Nepotřebuji ho.“ odpověděl a ignoroval všechny ostatní věci, které jsem předtím řekl. „Tak co ode mě chceš?“ zeptal jsem se ještě jednou. „Pojedeš na líbánky se svou novomanželkou Scarlett.“ prohlásil. „Co to kurva má znamenat?!“