Kapitola devatenáct •SCARLETT• Uběhlo už pár minut, co jsme dorazili do restaurace, a seděli jsme v tichosti a čekali na číšníka. Náhle mi vytanul na mysli nápad a na tváři se mi objevil zlomyslný úsměv, když jsem se podívala na Alexe, který seděl naproti u stolu a vůbec netušil, jaký plán se mi honí hlavou. Neměl ani tušení, co ho čeká. „Proč se na mě tak díváš?“ zeptal se Alexander a zamračil se