Kapitola dvacátá druhá |Následující den| •SCARLETT• Pomalu jsem zamrkala a otevřela oči. Teplé ranní světlo pronikalo skrze závěsy a vytvářelo v pokoji jemnou záři. Jak se mi vracelo vědomí, protáhla jsem se a zívla, cítila jsem, jak se mi v mysli drží zbytky spánku. Posadila jsem se a podívala se vedle sebe. Alexander ještě tvrdě spal, z jeho narůžovělých, našpulených rtů se linulo tiché chrápání