Kapitola třetí •ALEXANDR• Zůstal jsem s otevřenou pusou, když jsem spatřil tu nádhernou ženu, která vešla do obývacího pokoje. Měla zářivě rudé vlasy, dlouhé a husté, špičatý nos a přirozené rudé rty, které vypadaly k zulíbání. Měla piercing v přepážce nosu, díky kterému vypadala jako naprostá drsňačka. Dolní ret měla také propíchnutý na straně kroužkem. Měla na sobě kapsáče, obyčejné bílé tričko a kotníkové boty. Už jen z toho, jak byla oblečená na takové setkání, mi bylo jasné, že jí je úplně jedno, co si o ní lidé myslí. Vypadala sebevědomě a aura, kterou vyzařovala, mi říkala, že s ní budu mít problém, pokud si ji nakonec vezmu. „Dobrý den všem, doufám, že nejdu pozdě.“ Řekla a žvýkala žvýkačku, když si sedla vedle svých rodičů. „Nejdeš pozdě, miláčku. Přišla jsi právě včas.“ Odpověděla moje máma s úsměvem. „To je můj budoucí manžel?“ Zeptala se a přejela mě pohledem od hlavy až k patě, a já jsem se pod intenzitou jejích elektricky modrých očí cítil nesvůj. „Ano, to je ten, za kterého se vdáš.“ Odpověděl pan Wilson a ona si mě s odporem prohlédla. „Nelíbí se mi. Je moc hezký a já nesnáším hezké muže. Obvykle jsou hrubí a neuctiví a moc si o sobě myslí.“ Řekla a já jsem protočil očima nad jejím komentářem. „No, city jsou vzájemné. Nehodíš se do kategorie žen, se kterými se stýkám. Kdybych tě měl ohodnotit od jedné do deseti, byla bys jednička.“ Odsekl jsem a ona se zamračila hněvem. „Ty jsi debil!“ Urazila mě a já jsem se zasmál. „To mi říkají často, takže to už není nic nového,“ odpověděl jsem a ona se chystala odpovědět, když ji zastavili její rodiče, kteří tiše sledovali naši interakci. „Už dost! Setkáváte se poprvé a už se nemáte rádi a hádáte se. Bude to takhle vypadat, až se vezmete a začnete spolu žít?“ Zeptala se paní Wilsonová po několika sekundách a já jsem si odfrkl. „Určitě si toho debila nevezmu. Je hrubý a neuctivý.“ Řekla dívka a já jsem se chladně usmál. „A já si rozhodně nevezmu takovou mrchu, jako jsi ty,“ pronesl jsem a nenávistně jsme se na sebe podívali. „Už dost! Oba byste se měli přestat chovat jako děti a začít se chovat jako dospělí!“ Zakřičela moje máma, když už měla našeho chování dost. „Přesně tak, vezmete se a měli byste se chovat zrale a tolerovat se navzájem. O tom manželství je.“ Řekla paní Wilsonová a ani jsem si nevšiml, kdy jsem si odfrkl. „Musím si ji vzít? Jsou i jiné dobré a dobře vychované dámy, které mi můžete vybrat, a které jsou mnohem lepší než ona, pokud trváte na tom, abych se oženil. Tahle je blázen!“ Vyhrkl jsem a ona protočila očima. „Pokud jsem blázen já, tak ty jsi šílený!“ Odpověděla a já jsem znechuceně zasyčel. „Vezmeš si ji, ať se ti to líbí nebo ne. Kromě toho to neděláme jen pro tebe, ale také pro posílení našich profesních vazeb a posunutí našich průmyslových odvětví na vyšší úroveň.“ Řekl můj otec a já jsem si povzdychl. Samozřejmě, podnikání! Proč mě to, hloupého, nenapadlo? Porozhlédl jsem se poraženě, protože bych pro naši společnost udělal cokoliv; moji rodiče to věděli. Kdybych si měl vzít čarodějnici, abych posílil naše podnikání, tak ať se tak stane, za boží milosti. „Vezmu si ji. Jste teď šťastní?“ Pronesl jsem tiše, ale všichni mě slyšeli a na jejich tvářích se objevily úsměvy, kromě té čarodějnice, mé snoubenky, která na mě zírala, jako by mě chtěla uškrtit. „Ale neradujte se příliš; dělám to jen proto, že mi na naší společnosti záleží. Ale pokud to přežene, nebudu váhat se s ní rozvést.“ Prohlásil jsem a moji rodiče současně protočili očima, jako by to naplánovali. „Cokoliv řekneš, synu. Hlavně, že se oba vezmete.“ Řekla moje matka. „Ehm… Nepamatuji si, že bych souhlasila s tím, že si vezmu tohohle idiota. Také mám právo rozhodovat, pamatujete?“ Promluvila čarodějnice, ale její matka na ni zamračila, než mohla říct cokoliv dalšího. „Vezmeš si ho. Pokud to neuděláš pro nic jiného, udělej to pro záchranu našeho skomírajícího podnikání. Víš, že to potřebujeme.“ Řekl jí její otec a ona si pod nos mumlala nějaké nesouvislé věci. „Mně se ten takzvaný podnik ani nelíbí a nechci s ním mít nic společného.“ Zamumlala si pro sebe s posměchem. „Dobře, vezmu si ho, ale jen proto, že ty a táta jste zoufalí. Ale nejdřív mi musí něco slíbit.“ Řekla a podívala se mi přímo do očí. Ach! Ještě nejsme svoji a ona chce, abych začal dávat sliby. Co chce, abych jí slíbil? Nemám čas a sílu plnit sliby. „Co chceš?“ Zeptal jsem se a protočil očima. Nevím, proč mám pocit, že se zeptá na něco, co pro mě bude těžké udělat. „Slyšela jsem, jaký je to sukničkář; má pověst, že šuká všechno, co má sukni…“ Začala říkat, ale já jsem jí skočil do řeči. „Jsem tady, takže mi to řekni do očí. A jo, to je pravda, ale tebe bych nešukal. Můj pták je výhradně pro sexy ženy s prsy, zadky a křivkami na správných místech, a ty do žádné z těch kategorií nezapadáš. Jsi víc muž než žena.“ Řekl jsem a ona se na mě ušklíbla. Všechno, co jsem teď řekl, byly lži vykonstruované z pekla. Byla krásnější než jakákoliv žena, se kterou jsem kdy byl, a to je hodně, protože jsem byl s modelkami z vyšší třídy, které byly velmi krásné, i když některé z nich byly spíš z plastu než z masa. „Já bych tě taky nechtěla šukat, vsadím se, že máš malého ptáka, a proto nemůžeš být s jednou ženou. Nechceš, aby viděly, jak je malý, hned napoprvé.“ Odpověděla a na mé tváři se objevil úšklebek. „Aha, vážně? Proč sem nepřijdeš a nezjistíš, jak je velký?“ Zeptal jsem se sugestivně, když jsem se na ni podíval a ukázal na svůj rozkrok, kde se můj pták při naší malé interakci nemohl ubránit vzrušení v kalhotách. „Už dost! Nemáte v puse filtr? Chrlíte sprostá slova každou vteřinu.“ Pokárala nás paní Wilsonová a já jsem se podíval na zem a snažil se tvářit kajícně, ale úšklebek mi z tváře nezmizel. „Dnešní děti. Nemůžou se obejít bez sprostých slov ve větě.“ Dodal pan Wilson. „Nechme toho.“ Promluvil můj táta. „Scarlett, říkala jsi něco o podmínce…“ „Ano, chtěla jsem říct, než mě přerušil jeden idiot…“ Řekla a podívala se na mě, ale já jsem mlčel, protože jsem nechtěl už neuctivě mluvit ke starším. „Chtěla jsem říct, že nechci, aby do domu vodil nějaké své děvky. Může si s nimi dělat, co chce, mimo dům, ale nikdy uvnitř. Nechci vidět ty ošklivé mrchy, se kterými spí.“ „Ach, to je snadné; jsem si jistý, že to zvládne. Ve skutečnosti nebude spát s jinými ženami vůbec.“ Řekl můj táta a já jsem se na něj překvapeně podíval. „Nemůžeš o tom rozhodovat za mě.“ Odsekl jsem. Otočil jsem se ke Scarlett a široce se na ni usmál. „Nebudu vodit jiné ženy do domu, ale neposlouchej nic, co ti říká můj otec, protože se tím nebudu řídit. Jinak si tě vezme místo mě.“ „Mně to nevadí. Můžeš si strkat ptáka do jiných děr, pokud to není ta moje.“ Odpověděla. „Tak pojďme na tu svatbu, ano?“