Jedeme kousek po cestě, přes mírné návrší, a pak se v dohledu objeví stodola. Krásná stodola, vážně, bezvadně udržovaná a natřená v odstínech šedi. Ze střechy vykukují tři malé vikýře a korunují ji dvě malé věžičky s korouhvičkami na špičkách.
„Ach!“ vydechnu, naprosto okouzlená tím pohledem. Ale pak spatřím to pravé lákadlo. Na několika pastvinách za stodolou sotva zahlédnu skupinu koní pasoucích
















